Ukrývá Chufuova pyramida dosud neobjevené komory? Kde jsou uloženy faraónovy poklady? Chránila jeho nabalzamované tělo před hanobiteli hrobů nějaká tajná skrýš? Jak je to s legendární „komorou vědění“, o níž se neustále zmiňují egyptské mýty? Existuje doopravdy? Bude možné odhalit její tajemství? Takto se možná ptal koncem 60. let minulého století přední americký fyzik a pozdější nositel Nobelovy ceny profesor doktor Luis Alvarez. Alvarez se nejprve zabýval návrhem svého přítele profesora astronomie Williama Kingslanda. Ten se totiž zasazoval o neobyčejný experiment, při němž měly být v Královské komoře vysílány rádiové vlny o délce pět metrů. Panovalo přesvědčení, že tento pokus umožní lokalizovat zatím neobjevené duté prostory. Luise Alvareze tento nápad nadchl a rozhodl se, že ho uskuteční. Následovaly první experimenty a nakonec — jako výsledek dlouhodobějšího výzkumu — byl sestrojen přístroj nazvaný jeho tvůrcem „jiskrová kom
... Číst dále »
Podobnou schopnost létat, jaká se připisuje obeliskům, je třeba přisoudit zřejmě také symbolu okřídleného slunečního disku. Je jím zlatá koule nebo zlatý kotouč s rozepjatými perutěmi, jež se nazývají také okřídlené slunce. Toto slunce je většinou ještě vybaveno dvěma „operami“, které odborníci přirovnávají k oheň dštící královské kobře. Občas řídí prehistorické letadlo lidská bytost nebo božstvo, vznášející se nad lidským davem. Takto je to znázorněno a zvěčněno na skalních památnících, jako třeba v Persepoli (dnešní Írán). Tyto výjevy odporují běžnému učeneckému názoru, podle nějž okřídlený disk zobrazuje pouze slunce nebo jiné hvězdy. V jednodušším provedení se objevuje okřídlené slunce na četných asyrských a sumerských stélách, tabulkách a svitcích, na nichž však prozrazuje svůj vlastní účel — jako stroj sloužící k létání. a přirozeně také nacházíme toto boží znamení rovněž na monumentech z biblických dob, kde je vždy spojován
... Číst dále »
Kde najdeme ona místa v textu, která vyvolávají úvahy o letech do vesmíru ve starověku? Některá jsme si citovali už dříve. Skutečně zlatým dolem, co se týká popisů božích létacích strojů a jejich posádek, je Egyptská kniha mrtvých, jejímž autorem je údajně Thovt. V mnoha úryvcích je let ke hvězdám líčen tak živě, že si maně vzpomeneme na současnou kosmonautiku, třeba když se říká, že bůh „Hor dlí ve svém létajícím božím oku, uprostřed svého záření, ponořen do hlubiny moře světla“. Nebo když se jinde píše: „Vizte, jak obklopen září, s napjatými plachtami, pluji v nebeské bárce vzhůru ke hvězdám uprostřed plamenného ostrova!“ Mnohé legendy názorně popisují, jak se objevovaly a přistávaly boží stroje. Zvlášť přesně to líčí báj západoafrického kmene Dogonů žijícího v Mali. Archa božského Nomma prý, jak tvrdí dogonští šamani, přistála na severovýchodě oblasti, kde kmen původně žil. Báje přesně reprodukují rovněž zvuky, které arc
... Číst dále »
Skeptikové považují myšlenku mimozemských zásahů za „nesmysl“. Co však opravdu svědčí proti hypotéze prehistorické návštěvy z kosmu? Pokud to nebyli žádní návštěvníci z cizích hvězd, kdo potom byli tito uctívaní a obávaní „strážci nebes“, o nichž se tak názorně hovoří ve svědectvích proroka Henocha? Všechny velké dochované doklady o minulosti lidstva o nich mluví tím či oním způsobem jako o nadpozemských učitelích ze vzdáleného světa. Ovládali mnohem vyspělejší techniku, a proto je lidé považovali za „bohy“. Zvlášť hluboko se vryla tato myšlenka do světa představ starých Egypťanů. Podle odborníků působí tato nadpozemská božstva v oblasti okultně-náboženských vizí. a výraz „okultní“ se obecně zaměňuje s pověrou. Ale právě v tom tkví „jádro pudla“. Okultismus nemá s pověrou vůbec nic společného. Slůvko okultní pochází z latiny a znamená asi tolik co „tajný, tajemný, skrytý“. V důsledku toho je třeba okultismus ztotožnit s „tajnou vě
... Číst dále »
Moderně a cizorodě působí rovněž Thovtova osobnost. Jeho zjev je popisován jako zářivý a leckterý dochovaný pramen ho líčí zcela jasně: jeho „obličej“ byl nabitý „zářivými silami“. To umožňuje pochopit, proč byl Thovt obdařen přívlastkem „zářivý“. Snadno pochopitelné je také jeho uctívání v podobě ibise, neboť peří tohoto brodivého ptáka umožňuje stejně jako peří boha-sokola Hora „vzlétnout do nebe“ a je považováno odnepaměti za „symbol světla“. Připomeňme si: Thovt kdysi vystoupil z „lesklého kamene“ nebo „tajemného vejce“. V jedné báji je označen za „syna kamene, který vyšel z vejčitých skořápek“. Mělo vejce opisovat nebeský vůz, zatímco skutečný humanoidní vzhled boha je třeba spatřovat spíš v podobě bílého paviána? V magickém papyru č. 500 čteme: „Zdráv buď, paviáne zvící sedmi loktů, jehož oko je ze zlata a ret pak z ohně a jehož všechna slova jsou z žáru.“ Zjev Thovta coby „obrovského paviána“ potvrzuje nápis na pomní
... Číst dále »
Co víme o Hermopoli, onom tajuplném jevišti, kde se poprvé zjevil Thovt se svou družinou? Kdysi se toto místo nazývalo rovněž Chmú-nev a dnes se jmenuje Ešmunen, leží ve středním Egyptě asi tři sta kilometrů od Káhiry. Je to „město velkého Herma“, kterého Řekové postavili na roven Thovtovi a obdařili ho přívlastkem Trismegistos. Název Chmúnev se odvozuje od staroegyptského výrazu khemenov, což znamená „osm“. Chmúnev byl „městem osmi bohů“, kteří se v něm podle egyptské mytologie poprvé zjevili. Vedle Memfidy a Heiliopole je Hermopolis považována za nejstarší egyptské kultovní místo. Byla vybudována na starém pahorku v oblasti Venu. a to přesně na místě, kde dosedl na zem „lotosový květ“ neboli „kosmické vejce“, z nějž vystoupil bůh slunce. V jednom dochovaném nápisu se říká: „Tvé místo je od pradávna na pahorku Venu; sestoupil jsi na zem z moře Pánů a zjevil ses ve vodě z tajemného vejce.“ Co to bylo za záhadné plavidlo, s
... Číst dále »
Před několika lety učinili vědci překvapující objev: Prozkoumali nabalzamované tělo princezny Makare, která byla pohřbena společně se svým dítětem, jak byli všichni přesvědčeni. Teprve rentgenové vyšetření, které provedl Griffithův ústav v Oxfordu, vyneslo na denní světlo matoucí fakt. V princeznině rakvi nebylo pochováno dítě, nýbrž pavián. Je dodnes záhadou, proč k tomu došlo. Známo je přinejmenším tolik: Se symbolem paviána je to velmi zvláštní. Když se hovor stočí na téma moudrosti, vševědoucnosti nebo vynalézavosti, vždy si vzpomenu na dvě osobnosti: na geniálního italského všeuměla Leonarda da Vinci a na tajuplnou bytost podobnou opici. Božský pavián, za nímž se skrývá — jak objasňují dochované staroegyptské prameny — záhadný bůh věd, moudrosti a učenosti Thovt. Je to jedna z nejdůležitějších postav egyptské mytologie. Skutečný zevnějšek tajuplného božstva nikdo neznal a nezná. Thovt se neustále maskoval dvojí podobou: ... Číst dále »
Dvacet pět kilometrů od Gízy leží vesnice Sakkára. Původ jejího jména je nejasný. Na území rozlehlé nekropole dlouhé sedm kilometrů se nacházejí ruiny dávného hlavního města Egypta — Memfisu. Jsou v něm zastoupeny všechny epochy egyptských dějin, od nejstarších dob až po éry Řeků, Římanů a Koptů. Dnes zbyly ze skvělého města, vedle Babylonu největšího ve své době, už jen trosky, protože tamní stavby byly v pozdější době zneužívány jako „kamenolomy“. Naděje archeologů se skrývá v půdě pod pouští. Zatím se podařilo vykopat pouze zlomek bývalého faraónského sídla. Světově proslulá je stupňovitá pyramida krále Džosera, tzv. „Sakkárská pyramida“. Šest mohutných až deset metrů vysokých teras ční vzhůru k sídlu bohů. Tato šedesát metrů vysoká pyramida, postavená kolem roku 2680, je považována za nejstarší. Její konstrukci budovanou v různých stavebních obdobích si mnozí archeologové vykládají jako symbol „nebeského žebříku“, který
... Číst dále »
Je známo, že staří Egypťané prokázali úžasnou zručnost v architektuře a stavební technice. Fascinují ale také jako chytří chemikové. Svými znalostmi složitých chemických procesů se naprosto vyrovnali dnešním vědcům. To ukazují nové analýzy francouzských badatelů, kteří objevili na 4000 let starých sochách zbytky „kosmetických“ úprav. Tyto sochy se tehdy dokončovaly složitými chemickými procesy, při nich se tvořily olověné sloučeniny. Byly nalezeny laurionit a suřík, obojí olovnaté sloučeniny obsahující chlor a oxid, které se vyskytují v přírodě velmi vzácně. Vyráběly se tyto látky uměle? Vědci se v posledních letech dostali na stopu mnoha úžasným dovednostem starověkých Egypťanů. a jejich překvapení bylo ještě větší. Například je ohromilo, jak mohli staroegyptští skláři před více než pěti tisíci lety opatřovat nádoby a ozdobné kousky skleněnými tyrkysovými a lazuritově modrými povlaky Sice víme, že už kolem roku 5500 př. n.
... Číst dále »
V Egyptském muzeu v Káhiře je uloženo mnoho působivých pokladů z tajuplné říše faraónů. Zvlášť impozantně vypadá slavná dioritová socha krále Rachefa. Našel ji v roce 1860 francouzský egyptolog Auguste Mariette a vyzvedl ji z údolního chrámu přináležejícího k Rachefově pyramidě. Faraón ze 4. dynastie je zpodobněn, jak sedí na trůnu ve skládaném plášti. Hlavu mu chrání roztaženými křídly bůh-sokol Hor. Rachef byl považován za pozemské ztělesnění nebeského Hora. Socha je záhadná kvůli svému zpracování. Jakými „primitivními“ nástroji byl opracován tak nesmírně tvrdý, odolný kámen? Tak precizní ztvárnění si nelze vysvětlit použitím kamenných nástrojů, kostí ani jiných měkkých materiálů, jež se obvykle připisují uvedenému období. Víme, že nejtvrdší materiál je diamant se stupněm tvrdosti 10, diorit má na stupnici tvrdosti hodnotu 8,4. Dnešními diamantovými vrtáky lze diorit opracovávat pod tlakem 200 atmosfér. Jak to ale dokázali Egypť
... Číst dále »