Main » 2009 » Únor » 27 » Hermopolis - místo, kde to všechno začalo
Hermopolis - místo, kde to všechno začalo
17:12
Co víme o Hermopoli, onom tajuplném jevišti, kde se poprvé zjevil Thovt se svou družinou? Kdysi se toto místo nazývalo rovněž Chmú-nev a dnes se jmenuje Ešmunen, leží ve středním Egyptě asi tři sta kilometrů od Káhiry. Je to „město velkého Herma“, kterého Řekové postavili na roven Thovtovi a obdařili ho přívlastkem Trismegistos. Název Chmúnev se odvozuje od staroegyptského výrazu khemenov, což znamená „osm“. Chmúnev byl „městem osmi bohů“, kteří se v něm podle egyptské mytologie poprvé zjevili. Vedle Memfidy a Heiliopole je Hermopolis považována za nejstarší egyptské kultovní místo. Byla vybudována na starém pahorku v oblasti Venu. a to přesně na místě, kde dosedl na zem „lotosový květ“ neboli „kosmické vejce“, z nějž vystoupil bůh slunce. V jednom dochovaném nápisu se říká: „Tvé místo je od pradávna na pahorku Venu; sestoupil jsi na zem z moře Pánů a zjevil ses ve vodě z tajemného vejce.“ Co to bylo za záhadné plavidlo, s nímž Thovt sestoupil na zem? „Vejce“ téměř u všech národů symbolizovalo objekt, v němž „bohové“ nebo „synové boží“ nebo „strážci nebes“ přilétali z hvězd na Zem. Švýcarský autor a knihovník Ulrich Dopatka uvádí jmenovitě osmnáct mýtů z celého světa, které existují v četných obměnách. V jednom z dochovaných textů velekněze Petosirise je zmínka o božím vozu: „Vejce leželo v síti na prapahorku na ,ostrově plamenů' v moři Pánů.“ Z textů se dále dozvídáme, že skořápky tohoto mysteriózního vejce byly uctívány jako relikvie na posvátných místech a jejich kamenné napodobeniny byly vystavovány ve velkém parku v Hermopoli a ukazovány poutníkům. Výslovně se v nich poukazuje na to, že tam byly pochovány „obě poloviny vejce se všemi bytostmi v něm“. Pozůstatky vejce se nikdy nenašly, a to ani vejčitý objekt, ani jeho posádka. Velmi pravděpodobně ale se dosud nikdo pořádně nenamáhal je hledat. Z původního Thovtova města zbyly už jen ubohé ruiny. Tato oblast je na jedné straně považována za nejbohatší pokladnici památek ze všech epoch, od Staré říše až po křesťanské období. Na druhé straně byly velké plochy tohoto sídliště zastavěny, utopily se ve spodní vodě nebo se sutiny používaly na hnojení polí. Proto bylo vyneseno na denní světlo jen poměrně málo svědectví o předfaraonském období. Prehistorické relikty, které byly nalezeny během vykopávek, vyvolávají mnoho dohadů. Byly např. objeveny obrovské studniční šachty a nekonečné podzemní chodby. V areálu o rozloze více než patnáct hektarů byla vykopána spousta mumifikovaných ibisů a paviánů, posvátných zvířat staroegyptského boha moudrosti. Kdo to všechno vybudoval a proč, nikdo neví. Ve 30. letech minulého století učinili němečtí archeologové během velkoryse koncipované expedice do Hermopole mimořádný objev. Vyhrabali pozůstatky neobývané čtvercové svatyně o délce strany 630 m, která byla obehnána tlustými zdmi jako mohutná pevnost. Ať už se za těmito zdmi nacházelo cokoli, muselo to být zjevně chráněno a nebylo to určeno pro veřejnost. Uprostřed zdí se nacházelo „moře obou Pánů“. Z něj se zvedal „prapahorek“ podobný pyramidě, na úpatí oblévaný plápolajícím „mořem plamenů“, označovaný také jako „ostrov vzplanutí“. Jasný se zdá nyní být také skutečný význam přídomku boha slunce, s nímž byl původně ztotožňován Thovt — „velký křikloun“ a „velký pán nebes“. Pokoušeli se staří Egypťané takto opsat techniku, které tehdy ještě nerozuměli, jakož i vzhled a akustiku létajících strojů podobných kosmickým lodím? a to docela podobně, jako když američtí indiáni nemluvili o lokomotivě, ale o „ohnivém oři“, když poprvé spatřili vlak, ačkoli tím samozřejmě nemysleli koně jako takového, nýbrž ho použili jako symbol pro ně nepochopitelného předmětu. Mnoho podivných přístrojů, které údajně měl náš univerzální génius k dispozici, vypadá jako výtvor nejmodernější techniky. K těmto záhadám patří vidoucí a slyšící pták. Podle báje to byly létající nástroje bohů. Vidoucím ptákem bylo možné „dohlédnout až na konec temnoty“ a dokonce „prohlédnout mořem až k pravodám Nuna (staroegyptský bůh a také symbol vesmíru nekonečného v prostoru a času)“. Podobné schopnosti jsou připisovány Thovtovým tajným „kouzelným zrcadlům“. O slyšícím ptákovi se zase traduje, že je schopen „slyšet, co se děje na obloze“. Dokonce i když se bůh slunce Re „stále víc vzdaloval k obloze“, mohl slyšící pták přijímat poselství. Totéž se v pyramidových textech sděluje o „Horově domu“. Výslovně se v nich uvádí, že tento dům se nacházel na nebi a v určitých časech v něm bylo možné poslouchat „slovo boží“. Jsou v nich popsány nástroje, jež musely jednoznačně sloužit k předávání zpráv. Proto se člověk nemůže úplně zbavit dojmu, že ve starých textech je zmiňováno použití komunikačních prostředků, které lze bez problémů srovnávat s naší moderní radiotechnikou, televizí a satelity. Jak je to ale možné? Ze by pokročilé high-tech vědomosti byly k dispozici už prehistorické době? Že by tato doba disponovala úžasnými znalostmi, kterým se dnes dává nálepka nepochopených tajných nauk a „magických textů“? Jde o nadpozemskou magii, nebo o vysoce vyspělou techniku? Je možné hluboko v pouštní půdě pod pradávným sídlem Hermopoli ještě objevit zapomenuté doklady těchto vymoženosti? Pokud ano, budeme schopni si je správně vyložit?
