Kde najdeme ona místa v textu, která vyvolávají úvahy o letech do vesmíru ve starověku? Některá jsme si citovali už dříve. Skutečně zlatým dolem, co se týká popisů božích létacích strojů a jejich posádek, je Egyptská kniha mrtvých, jejímž autorem je údajně Thovt. V mnoha úryvcích je let ke hvězdám líčen tak živě, že si maně vzpomeneme na současnou kosmonautiku, třeba když se říká, že bůh „Hor dlí ve svém létajícím božím oku, uprostřed svého záření, ponořen do hlubiny moře světla“. Nebo když se jinde píše: „Vizte, jak obklopen září, s napjatými plachtami, pluji v nebeské bárce vzhůru ke hvězdám uprostřed plamenného ostrova!“ Mnohé legendy názorně popisují, jak se objevovaly a přistávaly boží stroje. Zvlášť přesně to líčí báj západoafrického kmene Dogonů žijícího v Mali. Archa božského Nomma prý, jak tvrdí dogonští šamani, přistála na severovýchodě oblasti, kde kmen původně žil. Báje přesně reprodukují rovněž zvuky, které archa vydávala. Šamani tvrdí, že Nommo hlásal do všech čtyři světových stran „slovo“, když se snášel k zemi. Znělo jako zvuk, který vzniká, když se v jeskyni v určitém rytmu házejí kameny proti velkým skálám. Patrně si lze tento zvuk představit jako vibrující dunění — nebo jako hluk startujícího raketoplánu. Jiné dochované dogonské báje vyprávějí, jak „archa“ dosedla na vysušenou zem a „zvedla do vzduchu oblaka prachu“. Vzhled a způsob přistání této nebeské bárky Dogonové představují pomocí znamení Siria. Ukazují to výjevy na sloupech podobných obeliskům. Jsou také egyptské obelisky kamenné napodobeniny božích strojů? Pyramidové texty na to skutečně narážejí. Často se v nich setkáváme s motivem již zmíněného „plamenného ostrova“, z nějž se s hřměním a v oblacích kouře zvedá k obloze kopcovitý předmět. Zmiňují se o tom dochované prameny z dnešních rozvalin Hermopole, Memfidy a Heliopole. Tajné relikty byly ve starověku velmi uctívány. Jedním z těchto pozoruhodných předmětů byl kamenný obelisk Benben. Je spojován se zjevením boha slunce Re kolem roku 3000 př. n. l. S ním prý bůh slunce kdysi sestoupil z nebe na zem. Benben byl podle mýtů „vznešené město“, označované jako „příbytek bohů“ nebo „nebeská komora“. Znamená to, že šlo o pevné těleso, které bylo schopno létat a vypadalo „jako jakýsi tvrdý lesklý kámen“. Archeologické nálezy ukazují kamenné modely tohoto záhadného „nebeského trůnu“. V konečném efektu se jedná o pyramidovitý monument s otevřenými vraty. Bůh slunce stojící v nich jako by někoho vítal pozdravným gestem. Známe-li popsanou letuschopnost Benbenu, stěží nás udiví, že se až překvapivě podobá modernímu kosmickému modulu. Ze stejného stroje sestoupivšího z oblohy a označovaného jako falický lingam, prý ostatně vystoupil také indický bůh moudrosti Šiva, poté co otevřel dveře. Pozoruhodné je ještě něco. Benben se ztotožňuje rovněž s posvátným ptákem Boinu, také Fénixem. Obě jména jsou odvozena od stejného kmene, který znamená cosi jako „ohnivě zářivý“, „stoupat vzhůru“ a „vystřelit do nebe“. Takové popisy a znaky starověké vzducholodi umožňují najít společné prvky s naším opakovaně použitelným raketoplánem. Srovnatelné vesmírné symboly, jako jsou cizí „bozi“ sestupující z nebe v „létajících stromech“, „lesklých kůlech“ nebo „kamenných sloupech“, známe také z jiných kultur. Velmi zajímavý pramen podle mě představuje třeba Mojžíš Chorenský, arménský dějepisec z 5. století, který ve svém díle cituje pohanskou píseň o narození arménského boha slunce Vahagna: „V bolestech ležela obloha i země, v bolestech leželo také purpurové moře a bolestmi se chvěl rovněž krvavě rudý stvol rákosu. Trubičkami rákosu stoupal kouř, trubičkami rákosu stoupal plamen a z plamene vyskočil hošík, měl ohnivý vlas, plamenný vous a místo oček slunce.“ Vahagn je příbuzný s božími postavami z perské a indické mytologie, což se ukazuje už v jeho jménu, které se odvozuje od indického slova agni, tedy ohně. Nápadné je ještě něco: Legenda o bytosti malého vzrůstu, která se zrodila ze středu „trubičky, z níž stoupal oheň“, má určitou podobnost s řeckým mýtem o Prométheovi. Ten se totiž zjevil z nitra planoucího prutu feruly narthex, který kdysi spadl z nebe. Nepochopená symbolika, nebo popis rakety? Nemusela to být žádná vesmírná loď pro mezihvězdné lety, spíš zásobovací plavidlo, které mohlo operovat ve vesmíru blízkém Zemi, zatímco možná někde mezi Merkurem a Jupiterem byla umístěna vesmírná stanice „bohů“. Deltaplán je kosmický kluzák, který se nachází teprve ve fázi vývoje. Jde o koncepci jednostupňové rakety, která se vlastními motory zvedne ze země a může ve vzduchu kdykoli zastavit, zvýšit rychlost a vystřelit do vesmíru, aby se po splněné misi opět zažehly stejné motory a raketa měkce dosedla zpátky na zem. První testy v atmosféře nebyly vždy úspěšné. Nicméně Deltaplán je teprve ve fázi prototypu, který bude jistě možné vylepšit novou technologií. Raketa je model budoucí verze schopné létat do vesmíru, vysoké 40 m a těžké 500 t, zhotovený v měřítku 1:3. Někteří raketoví specialisté považují za myslitelné, že by tato verze mohla způsobit převrat v kosmických letech s posádkou, navíc když náklady na start by činily pouhou desetinu příslušných nákladů u raketoplánu. Odhalíme díky tomu pravý původ slavného mýtu o Fénixovi? U onoho mýtického „ptáka světla“, který povstal z popela očividně nezraněný a jako znovuzrozený se dokázal vznést vzhůru do nebes, nemůže jít pouze o zvíře nebo duchovní symbol znovuzrození, nýbrž zjevně o mechanicky poháněný létající stroj, který se v legendách dochovaných např. ve starých papyrových a pyramidových textech z egyptského starověku označuje také jako Benben. Každých pět let se prý tato orlu podobná bytost vydávala do Heliopole, aby tam opět povstala z vlastního popela. Víme, že pták je v Egyptě od raných dob považován za symbol létání. V souvislosti s naším výkladem obelisků jako starodávných raket by tedy mohl být vybrán pták světla, aby symbolizoval vzlétající a přistávající boží stroj. Touto úvahou se důkladně zabýval rovněž autor populárně naučných knih a germanista Peter Fiebag. Zde je jeho shrnutí hypotézy obelisku jako rakety: Z vlastního popela povstávající pták Fénix neboli Boinu symbolizuje spaliny („popel“) vznikající na startovní rampě („plamenný ostrov“), z nichž opakovaně stoupá k obloze stejný pták, který k všeobecnému údivu neshořel. Stejně jako jiné mýty vztahuje se k legendě o Fénixovi také několik dochovaných pramenů, které realisticky popisují výstup do vesmíru. V mnohých textech se hovoří o tom, že „bohové“ údajně vzali s sebou na cestu do kosmu lidi. Král Pepi byl jedním z nich. Než však směl vstoupit do nebeské bárky, musel se obléct stejně jako Hor a Thovt. Vzlet Benbenu opět vyvolá vzpomínky na start „Space-Shuttle“. Pyramidový text ho popisuje takto: „Nebe hovoří, země se třese, země se chvěje; obě boží sféry křičí, půda puká, když král stoupá k nebi, když se žene po klenbě. Země se směje, nebe se směje, když král stoupá do nebe. Nebe mu jásá vstříc, země se o něj chvěje. Hřmící bouře ho pohání, duní jako Seti. Strážci nebe mu otvírají dveře.“ Ti, kteří zůstali dole na zemi, pozorují úžasné představení plni bázně a úžasu a doslova se v textu říká: „Vidí krále stoupat jako sokola, jako boha, aby žil u svých otců, aby jedl se svými matkami. Král je nebeský býk, jehož břich magicky ozařuje ostrov plamenů.“ Vezmeme-li mýty za slovo, potom nám mnohé z těchto popisovaných událostí ozřejmí, že naši předkové nejenže se očividně stýkali s mimozemskými inteligencemi, ale také že tyto kontakty s úžasnou otevřeností popisovali. Musíme se ovšem naučit rozumět jejich příběhům. Nelze vyloučit, že krásná Kleopatra si krátce před narozením Ježíše Krista při pohledu na obelisk maně připomínala Caesarův falus. a proč ne? Několik tisíciletí před ní však mohly být nápadné sloupy skutečně kamennými napodobeninami původního Benbenu. Z významu kamene Benbenu a tím také z významu legendy o Fénixovi lze odvodit alespoň zašpičatělý tvar sloupů. Sloupy samy mohly podle toho symbolizovat „plápolající plamenné sloupy“, na nichž se bůh slunce uprostřed svého „benbenu“ zvedal vzhůru k nebesům. Praobyvatelé Heliopole, Memfidy nebo Hermopole nikdy neporozuměli technice vzlétajících a přistávajících vesmírných plavidel. Vytesali však z kamene jejich kopie, zhotovili to, co viděli na vlastní oči. Vznikl kult nápodoby, tzv. kult Cargo a od té doby se sloupy stavěly před chrámy: jako památka na zjevení „bohů“ a jejich kosmické lodi, které staří Egypťané říkali Benben, „tvrdý lesklý předmět“, který dovedl „vystřelit do nebe“.
