Každý, kdo přijede do Egypta a ocitne se mezi pyramidami v Gíze, uvidí ze všeho nejdřív umělecké dílo, které jako by střežilo coby kamenná výstraha všechny faraónské stavby — sfingu. Kdo ale postavil tohoto obrovského kamenného lva s mužskou hlavou? Kdy k tomu došlo a proč? Velké zmatky panují už ohledně pohlaví této obojetné bytosti. Jak je to správně, je to ta sfinga, nebo ten sfinga? Obojí je možné. Původně byl použit řecko-latinský výraz pro lvici s hlavou ženy, která prý pobývala poblíž Théb a sežrala každého pocestného, když nedokázal uhádnout její hádanku. Teprve Oidipus podle legendy dokázal „strašlivou sfingu“ porazit. Sfinga v Gize má však mužské rysy, proto se jí také říká „androsfinga“ — sfinga-muž. Třebaže se „strážci pyramid“ momentálně nevede příliš dobře — jeho zchátralý stav si vyžaduje drahou renovaci — záhad nabízí stále dost. O nos přišla sfinga už před několika staletími, kdy jí ho někdo nechtě urazil, nebo — jak říká pověst — když si z ní udělali terč mamlúci. Právem lze ovšem popřít, že by se tlustému Obelixovi při pokusu vylézt na obrovitou sochu stala drobná nehoda, jak to humorně líčí francouzský kreslíř Albert Uderzo ve svém skvostném komiksu Asterix a Kleopatra. Ale vážně. Doložených historických pramenů vážících se k historii sfingy je poskrovnu. Dlouhý čas se o této 74 m dlouhé a 20 m vysoké kamenné soše nemluvilo. Neskládá se jako pyramidy z kamenných bloků, nýbrž byla vytesána přímo ze skály. Herodotos, který mohutnou postavu určitě musel vidět během své cesty do Egypta v 5. století př. n. l.., se o ní nezmiňuje jediným slovem. Důvod je banálnější, než bychom si mysleli. V průběhu své historie byla tato božská obojetná bytost opakovaně pohřbena pod pouštním pískem. V mnohých obdobích jí z písku vykukovala alespoň hlava. O tom také vypráví stéla Thutmose IV., která byla nalezena mezi předními tlapami sfingy. Podle ní mladý princ asi kolem roku 1400 př. n. l.. narazil při lovu na zcela zasypanou sfingu, které z písku vyčnívala pouze část hlavy. Když Thutmose IV. ulehl do stínu sochy a usnul, zjevil se mu ve snu bůh slunce Re-Harachtej. Slíbil princi královskou hodnost, když sfingu vyhrabe z písku. Jak řekl, tak se také stalo a z korunního prince se stal faraón Thutmose IV. Naposledy musel sfingu vyprostit z písku v roce 1925 egyptský památkový úřad. Jedním z těch, kteří se o sfingu velmi zajímali, byl slavný americký spiritista Edgar Cayce, zvaný „spící prorok“. Cayce byl jasnovidec. V bdělém stavu to byl průměrný člověk jako my všichni, ale v hypnotickém tranzu se proměňoval v médium vyznačující se téměř neomezeným věděním. Toto nadání mu umožnilo diagnostikovat nemoci, které školní medicína nepoznala. Nicméně „spící prorok“ rozšířil své jasnovidecké vlohy také na jiné vědní obory. V tranzu potvrzoval a vyhlašoval třeba fakt reinkarnace a lecčím přispěl rovněž k rozluštění dochovaných staroegyptských materiálů. Cayce předpověděl rozluštění poselství Velké pyramidy a přisoudil důležitou roli také sfinze. Jasnovidec datoval údajně skutečné započetí stavby Velké pyramidy do roku 10 490 př. n. l.. a prohlásil, že stavba trvala sto let. Prorokoval, že kolem roku 1998 bude někde mezi sfingou a Nilem objevena „síň záznamů“, které vyjeví příští vzestup a pád národů, jakož i vývoj náboženského myšlení ve světě. Polohu tohoto antického trezoru popsal Edgar Cayce, který zemřel v USA v roce 1945, takto: „Až se slunce zvedne z vody, dopadne hranice stínu mezi tlapy sfingy, která byla ustanovena strážkyní až v pozdější době a do níž se nesmí vstoupit spojovacími komorami (z pravé tlapy), dokud se nenaplní čas a neprojeví se proměny v této sféře lidské zkušenosti. Zmíněná síň leží mezi sfingou a řekou.“ Cayceovo proroctví, že se najde „síň záznamů“, kterou uvedl do spojitosti s legendou o bájné Atlantidě, se mělo vyplnit krátce před koncem 20. století. Došlo k tomu? Spočívají Cayceovy věštecké výroky pouze na snech, fantaziích a přáních? Nebo bylo mezitím nalezeno něco, co by mohlo potvrdit jeho předpovědi? V posledních letech byla v Gíze vskutku učiněna řada neobyčejných objevů. Jeden příklad za všechny. V roce 1996 lokalizovala seismografická měření podzemní chodbu, a to právě v místě, kde to Cayce předpověděl. „Nikdo neví, co se v tunelu nachází, ale co nejdřív ho otevřeme…,“ sliboval před několika lety doktor Zahi Hawass, vedoucí archeologických vykopávek u pyramid. Zatím k tomu ale nedošlo — alespoň ne oficiálně. Kdo ví, zda se výzkum nemaskuje stále probíhajícími „restaurátorskými pracemi“, aby se místo vykopávek skrylo před zvědavými zraky. Rozumný se zdá být takový pohledu egyptologů tehdy, když existuje důvodné podezření, že by nálezy mohly vyvrátit dosavadní konzervativní teorie o vzniku egyptské kultury. Jsou však ještě jiné indicie poukazující na to, že pyramidy a varovná sfinga jsou mnohem starší, než se obecně předpokládá. Stavba kamenné sochy se lvím tělem a mužskou hlavou se datuje do období vlády 4. dynastie, konkrétně faraóna Rachefa. Ten panoval v letech 2521–2495 př. n. l.. a je považován rovněž za stavitele druhé největší stejnojmenné pyramidy v Gíze. Většina egyptologů je přesvědčena o tom, že hlava sfingy zpodobňuje faraónův obličej. Rachef prý přikázal, aby socha nesla jeho rysy, a nechal ji pomalovat. „Jsou pro to jednoznačné důkazy,“ tvrdí egyptolog doktor Zahi Hawass. Jako doklad se uvádí slavná dioritová socha krále Rachefa uložená v káhirském Egyptském muzeu, protože její obličejové rysy jsou totožné s tváří sfingy. Jenže právě to je stejně pochybné jako stáří významné egyptské památky. Americký soudní kreslíř Frank Domingo detailním srovnáním obou obličejů prokázal, že skulptury představují dvě různé osoby. Mnozí učenci se kloní k tezi, že na sfinze je vyobrazen mocný Haurun, obdoba boha slunce Re. Lze to však dokázat stejně chabě jako ostatní hypotézy. Protože se nesrovnalosti množí, vzplál rovněž učený spor také ve ctihodném cechu archeologů. Vášně planou už v otázce faraónova, popř. lvího vousu. Na jedné straně se prý originální části předmětu doličného v egyptologické sbírce v Káhiře a v londýnském Britském muzeu, na druhé straně německý egyptolog profesor Stadelmann důkladně prozkoumal bradu sfingy a nenašel na ní sebemenší náznak vousu. Jestliže nechal postavit sfingu skutečně král Rachef, potom by jí jistě stěží chyběl válcovitý „ceremoniální vous“, protože tento mrav zavedl už Rachefův předchůdce a starší bratr Radžedef. Protože ale za vlády faraóna Chufua byla královská brada ještě hladká, profesor Stadelmann z toho usuzuje, že sfingu nechal postavit právě Chufu. Jiní učenci to rázně odmítají a přisuzují postavení a podobu sfingy králi Radžedefovi. Rachef, Chufu nebo Radžedef ? Pravděpodobně jsou všechny tři hypotézy mylné. Zatím se totiž nenašel žádný nápis, který by nezpochybnitelně potvrdil jednu z nich, a to ani v dosahu sfingy, ani v blízkých chrámech, jejichž vznik je datován do období Rachefovy vlády. Jako nepřímý důkaz lze předložit pouze slabiku „chaef“ odkazující zřejmě na Chafrea (Rachef), která je vyryta na pamětní desce krále Thutmose IV. (která vznikla víc než 1000 let po Rachefovi). Je to ovšem nanejvýš sporný „důkaz“. Někteří sebekritičtí egyptologové dokonce odvážně prohlašují, že to nedokazuje vůbec nic. Protože chybí tzv. kartuše, oválná obruba kolem jména (ta se přidělávala vždy, když byl faraón uveden jménem), je velmi nejisté, zda se zmíněná slabika skutečně vztahuje k Rachefovi jako staviteli sfingy.
