Zatím se žádnému historikovi nepodařilo nabídnout skutečně průkaznou verzi stavby tehdejších egyptských pyramid. Nikdo nebyl schopen přesvědčivě říct, v které době byly postaveny třeba Chufuova nebo Rachefova pyramida. Nikdo nemůže logicky vysvětlit, kolik bylo potřeba času na konstrukci a vybudování obrovského stavebního díla a jak mohli tehdejší stavitelé nasměrovat své umělecké dílo bez kompasu tak dokonale podle astronomických aspektů. Není rovněž známo, jak staří Egypťané dokázali tak přesně spojit kamenné bloky stejně jako hladké vyleštěné obkládací vápencové desky, které se nezachovaly. a okruh záhad se stále točí kolem otázky, k jakému účelu byla Velká pyramida vlastně postavena. Sice je považována za Chufuovu hrobku, ale vzdor všem snahám se dosud nepodařilo nalézt faraónovu mumii, a to ani ve slavné Králově komoře, ani nikde jinde v tomto impozantním stavebním díle. Když se to tak vezme, ve skutečnosti toho známe o vědění předkřesťanských vědců víc než málo. V tomto bodě musí souhlasit dokonce i uznávaný badatel a egyptolog I.E.S.Edwards z egyptského oddělení londýnského Britského muzea. Ve své knize Egyptské pyramidy přiznává, že nám dochované hieroglyfické texty ani vyobrazení neprozrazují nic významného o tom, jaké pomůcky stavitelé pyramid ve skutečnosti používali. Existuje však několik arabských pramenů, které se nadmíru vyfabulované a také nanejvýš nejasně vyjadřují ke stavbě pyramid. Vycházíme-li z předpokladu, že nejde o čisté výmysly a pohádky, pak se jeví možná užitečné prostudovat si tyto staré texty poněkud důkladněji. Dočteme se v nich o „velkých kamenech“, které se dovážely z dalekých lomů. Pokládaly se na papyrové listy, na nichž byly zobrazeny věštecké symboly. Nato se na kamenné bloky „poklepalo holí a zvedly se do vzduchu na vzdálenost rovnající se dostřelu šípu“. „Takto se kameny dostaly na místo, kde se stavěly pyramidy,“ pokračuje dochovaná zpráva. Co tato slova naznačují, ukazuje docela jiným směrem. Že by egyptští kněží — vědci své doby — už věděli, jak zrušit gravitaci? Že by už znali taje levitace? Měli snad paranormální vlastnosti? Jev levitace byl mnohokrát doložen u světců různých náboženství. Jen v křesťanství je známo dvě stě třicet případů. Volně ve vzduchu se mohli vznášet mj. svatá Anežka, Anna Kateřina Emmerichová, František z Assisi, Josef z Copertina, svatý Petr z Alcantary, svatá Terezie a — podle záznamů Giordana Bruna — také Tomáš Akvinský. Katolická církev ovšem nehodnotí gravitační jevy jako parapsychologický „zázrak“, nýbrž jako Boží milost, někdy ale také jako výraz posedlosti ďáblem. Zrušení gravitace se rovněž považuje za šamanismus. Tibetští mniši jsou prý dodnes schopni se vznášet pomocí určitých dechových cvičení. Hypotéz snažících se vysvětlit tento druh gravitačních jevů je málo. Levitační experimenty popsal přírodovědec a profesor na Belfastské univerzitě William Jackson Crawford, který zemřel v roce 1920. Věřil, že lidé a předměty, když se nevysvětlitelným způsobem vznesou do vzduchu, spočívají na ztvrdlých neviditelných elektromagnetických plazmových útvarech. Používali snad takové techniky starověcí kněží? Byly při tom čerpány a používány neznámé, dnes už dávno zapomenuté energie? Jsou arabské zdroje pravdivé? Přepravovaly se snad těžké kamenné bloky vzduchem tímto magickým způsobem? Dochovala se do dnešní doby svědectví o této úrovni vzdělání, a to i v oblasti technologie? Za všemi těmito dodnes nevysvětlenými záhadami egyptské kultury se skrývalo hluboké rozsáhlé tajné vědění, jež bylo vyhrazeno pouze zasvěcencům. Dochované materiály hovoří o tom, že privilegovaná kasta duchovních byla schopna zvedat enormní břemena pomocí „zvuku“. Aby je kněží mohli přepravovat, používali „hudbu“. Harmonické tóny, které přitom byly vyluzovány, dokázaly vyvolat tento neobyčejný transportní efekt. Různé starořecké prameny informují o pozoruhodných „zpívajících domech“, které prý stávaly na březích Nilu. Můžeme se dočíst o skrytých zvonkohrách, které se rozeznívaly vahou osob, jež po nich chodily. Mluví se o automatických zařízeních, která údajně otvírala „zázračným způsobem“ chrámová vrata a stejně magicky je zavírala. Byl to zvuk, s jehož pomocí naši učení předkové v Egyptě vyráběli zvukové vlny a přesouvali předměty o různé hmotnosti z místa na místo? Mohla se takto přepravovat také těžká břemena — třeba několikatunové kamenné bloky? Používali kněží při svých demonstracích kouzelné síly? Ovládali chrámoví strážci magii? Nebo za tím vším byly vědecké poznatky, které jsme dosud nezískali? Nevěřím na hokus pokus — ale tady asi nejde o laciné kejklířské triky. Magie byl spíš výraz vysvětlující schopnost, kterou nedokázalo pochopit naivní a nevzdělané okolí — takzvaný „prostý lid“. Podobně jako se slovo „bohové“ používalo pro bytosti, jejichž nadřazené vědomosti jim u „obyčejných smrtelníků“ získávaly pověst nadpřirozených, ba dokonce nesmrtelných tvorů, tak se také za pojmem magie s největší pravděpodobností skrývá značné technické vědění, které si zasvěcení kněží předávali z generace na generaci. Jedním z těchto skrytých tajemství by mohla být znalost levitace.
