Tento obsáhlý spis byl sice napsán v první polovine dvacátého století, ale presto je podle slov Dr.Huberta Larchera, reditele Mezinárodního metapsychického institutu v Paríži, stále základním dílem francouzské parapsychologie. To bylo zrejme i duvodem, proc tato kniha vyšla v r. 1994 už ve tretím vydání.

Charles Richet byl lékarem, profesorem na Parížské lékarské fakulte, clenem francouzské Lékarské akademie, francouzské Akademie prírodních ved, vedoucím fysiologické laboratore, autorem rady objevu v oboru medicíny a nositelem Nobelovy ceny za významný lékarský objev alergického pusobení škodlivin na živý organismus. Byl to tedy zkušený vedec a experimentátor. Zpocátku dost skeptický vuci paranormálním jevum, vytvoril k jejich zkoumání badatelský tým složený z významných lékaru, psychologu, fyziku a dalších prírodovedcu a známých osob, s jejichž jmény se setkáme na stránkách jeho díla. Mnozí ctenári možná s velkým prekvapením zjistí, že práve tito slavní vedci, známí ze školních ucebnic svými významnými objevy ve fyzice, chemii, medicíne a dalších vedách, usilovne zkoumali pomocí presných vedeckých metod také paranormální jevy ve snaze dokázat, že se jedná o iluzi, omyl nebo klam, aby nakonec sami potvrdili reálnost techto jevu.

Na charakteru díla se výrazne projevily autorovy vedecké zkušenosti a jeho pusobení jako universitního profesora. Dílo je to svým pojetím vedecké, založené predevším na experimentu a pozorování za podmínek casto až neuveritelne prísných. Autor klade duraz na presné zjištení faktu a overení jejich reality, na kritické hodnocení výsledku a jejich presnou dokumentaci. Nesnaží se v této fázi výzkumu vytváret za každou cenu jakékoli hypotézy k vysvetlení jevu. Casto zduraznuje, že realita daného jevu byla jasne prokázána, je však treba spokojit se prozatím s pouhým konstatováním, že jev je sice skutecný, ale vzniká dosud neznámým zpusobem. Po stránce usporádání textu, logického vyvozování dusledku ze zjištených skutecností i z hlediska formulace myšlenek lze na dílo pohlížet jako na príkladne didaktické. Kniha je doplnena bohatými literárními odkazy a poznámkovým aparátem jak je bežné u vedeckých pojednání. Dílo je urcené odborníkum, ale pritom je napsáno takovým zpusobem, že je zcela srozumitelné i laikum, kterí o tomto oboru mají jen povrchní znalosti.

V ceském prekladu byl ponechán ne zcela bežný termín metapsychika vcetne jeho odvozenin, a to v prvé rade z úcty k autorovi a jeho dílu. Charles Richet toto oznacení sám zavedl pro novou vedu s jasne vymezeným predmetem zkoumání, založenou na presném experimentu a pozorování. Chtel ji tak zretelne oddelit od nekterých spekulativních prístupu okultismu.

Metapsychiku definuje jako vedu, jejímž predmetem zkoumání jsou mechanické nebo psychické jevy vyvolávané zdánlive inteligentními silami nebo neznámou schopností skrytou v lidské psychice.

Jak je tedy zrejmé, kryje se takto chápaný pojem metapsychika do znacné míry s termínem parapsychologie, který je bežný v soucasné ceské, anglické, nemecké ale i francouzské literature.

S tím souvisí i výraz psychotronika, který prof.M.Nakonecný ve svém díle Lexikon magie vymezuje takto: V podstate nový název pro parapsychologii,… v psychotronice je kladen duraz na objektivní studium paranormálních fenoménu a stranou je ponechán výzkum médijních jevu, „poltergeistu“… filosofickou základnou psychotroniky byl puvodne dialektický materialismus.

A to je druhý duvod proc byl v prekladu ponechán výraz metapsychika. Autor totiž ve stejné míre jako ostatní paranormální jevy experimentálne zkoumá i jevy vyvolávané médii, tj. telekinetické pusobení na okolní predmety a zejména výrony tzv.ektoplasmy a její formování ve fantomy.

V úvodu knihy je obsáhlá predmluva Dr.H. Larchera, ve které úspešne zaclenil metapsychiku a dílo Ch.Richeta do kontextu vývoje vedeckého poznání. V príloze je text prednášky Ch.Richeta o metapsychice pred jeho odchodem na odpocinek a dále jeho životopis. Dílo je doplneno množstvím fotografických snímku, z nichž nekteré byly prevzaty z výborného díla Materialisationsphaenomene (Jevy materializace), jehož autor, mnichovský lékar Dr. von Schrenck-Notzing byl známým badatelem a blízkým spolupracovníkem Ch.Richeta.

Charles Richet rozlišuje metapsychiku subjektivní a metapsychiku objektivní.

Do subjektivní metapsychiky radí jevy, které oznacuje jako jevy kryptestetické (zjištování skrytých skutecností) a zahrnuje sem jednak telegnosi, poznání jevu prostorove vzdálených, jasnozrení, telepatii a jednak prekognici (proskopii), poznání jevu budoucích, predtuchy, predvídání. Venuje pozornost i poznání jevu minulých, tedy retroskopii. Všechny tyto jevy mohou být bud spontánní, samovolné anebo vyvolané experimentálne. Dochází k nim bud v normálním bdelém stavu nebo ve stavu zmeneného vedomí, pri meditaci, pri usínání, ve spánku, v hypnose, v transu. Autor zkoumá ruzné jiné spiritistické jevy, které vyvolávala tzv. média, jako je napr. automatické písmo nebo tzv. xenoglosie (mluvení médiu neznámými cizími jazyky). Venuje pozornost i zrení do krištálové koule, práci s virgulí, jasnozrení a predvídání smrti nebo tragických událostí. Jedna kapitola je venována velmi zajímavému tématu metapsychiky zvírat, kdy domácí mazlícci byli pozorovateli nebo dokonce i aktéry paranormálních jevu.

Do objektivní metapsychiky zahrnuje telekinesi, tj. pohyby predmetu bez doteku a ruzné zvukové projevy vyvolávané médii pri experimentech, levitaci (vznášení se osob), bilokaci (výskyt osob na dvou místech soucasne), jevy v tzv. strašidelných domech a zejména materializaci, výronu tzv. ektoplasmatické látky vycházející obvykle zdánlive z tela média a jejího formování do hmotné podoby (mlžné oblácky, závoje, fantomy).

Zvlášte zajímavé jsou presné popisy laboratorních experimentu s materializacemi, které probíhaly pod prísným dohledem skupiny (zpravidla velmi skeptických) vedcu a za experimentálních podmínek až prehnane prísných, kdy byl jakýkoliv omyl nebo dokonce podvod vyloucen. Uvádí, že spolu s ostatními badateli byl po desítky let opakovane svedkem jevu, z nichž mnohé se naprosto vymykaly jejich vedeckému chápání a zcela odporovaly všem jejich lékarským a prírodovedeckým znalostem a zkušenostem. Podle jeho slov tyto jevy nelze nazvat jinak, než jako zázraky, a presto nemuže být nejmenších pochyb, že to byla skutecnost, pro kterou však chybí jakékoliv racionální vysvetlení.

V souvislosti s temito experimenty uvedme následující úvahu. V dnešní dobe se casto hovorí o tzv. „stríbrnácích“, které pozorují nekteré osoby zejména v souvislosti s jevy UFO a které považují za mimozemštany. Nabízí se myšlenka, jestli se jak u techto „stríbrnáku“, tak i v prípade ruzných zjevení více nebo méne zretelných, casto „mlžných“ bytostí popisovaných lidmi už v dávných dobách, zjevování se „duchu zemrelých“ pri seancích spiritistu a fantomu vyvolaných pri experimentech s ektoplasmou nejedná vlastne o jeden a týž jev.

Prestože Ch. Richet experimentálne potvrdil realitu mnoha jevu, uvádených spiritisty, odmítá jako nepravdepodobnou hypotézu, že duch zemrelého kdesi prežívá a navrací se na zavolání, aby sdelil nejaké banality. Analyzuje tuto hypotézu a nabízí jiná možná vysvetlení. Dodává však, že v mnoha zkoumaných prípadech by zcela paradoxne práve tato nepravdepodobná spiritistická hypotéza mohla poskytnout to nejjednodušší vysvetlení pozorovaných jevu.

Po prectení této knihy snad pochopíme myšlenkovou hloubku motta, které uvedl autor v úvodu:

Vše to, o cem jsem si myslel, že je nemožné, existuje.

Do rukou ceského ctenáre, který neovládá krásný francouzský jazyk se tak díky péci nakladatelství Volvox Globator poprvé dostává ceský preklad tohoto základního a velmi inspirativního díla významného francouzského vedce, myslitele a humanisty Charlese Richeta.

JUDr. Jirí Kult

http://www.zahady.cz