Ukrývá Chufuova pyramida dosud neobjevené komory? Kde jsou uloženy faraónovy poklady? Chránila jeho nabalzamované tělo před hanobiteli hrobů nějaká tajná skrýš? Jak je to s legendární „komorou vědění“, o níž se neustále zmiňují egyptské mýty? Existuje doopravdy? Bude možné odhalit její tajemství? Takto se možná ptal koncem 60. let minulého století přední americký fyzik a pozdější nositel Nobelovy ceny profesor doktor Luis Alvarez. Alvarez se nejprve zabýval návrhem svého přítele profesora astronomie Williama Kingslanda. Ten se totiž zasazoval o neobyčejný experiment, při němž měly být v Královské komoře vysílány rádiové vlny o délce pět metrů. Panovalo přesvědčení, že tento pokus umožní lokalizovat zatím neobjevené duté prostory. Luise Alvareze tento nápad nadchl a rozhodl se, že ho uskuteční. Následovaly první experimenty a nakonec — jako výsledek dlouhodobějšího výzkumu — byl sestrojen přístroj nazvaný jeho tvůrcem „jiskrová komora“. Americký fyzik se dále rozhodl vyzkoušet svou „jiskrovou komoru“ na místě. Po předchozím průzkumu terénu ale změnil názor a přiklonil se k tomu, že „zářičem“ prověří ne Chufuovu, ale Rachefovu pyramidu. Na nákladném podniku se podílelo celkem dvanáct amerických a egyptských úřadů a ústavů. Autor populárně vědeckých publikací Peter Tompkins o výzkumu píše: „Projekt profesora Alvareze vycházel ze skutečnosti, že kosmické záření, jehož částice bombardují naši planetu dnem i nocí, ztrácí při průniku pevným tělesem část své energie, a to v poměru k hustotě a tloušťce tohoto tělesa. Detektorem postaveným v podzemní klenbě pyramidy chtěli vědci zjistit hodnotu kosmického záření pronikajícího stavbou. Paprsky, které si razily cestu do nitra pyramidy nějakou dutinou, se musely při experimentu vyskytovat ve větším množství než ty, které musely pronikat kompaktní skálou nebo pevným zdivem. Takto zjištěný rozdíl v záření mohl svědčit o existenci tajných chodeb nebo komor.“ Od Tompkinse se dále dozvídáme, že při těchto vyšetřeních se elektronicky zaznamenává každý jednotlivý paprsek na magnetickou pásku. Tyto pásky se pak zadají do počítače, který zjistí bod, jímž každý zaznamenaný paprsek pronikl povrchem pyramidy. Aby nebylo nic ponecháno náhodě, rozhodli se vědci „jiskrovou komoru“ v Rachefově pyramidě několikrát přemístit. To mělo umožnit přesněji stanovit polohu (do té doby neobjevených) dutin. Aby nezpůsobil větší škody ve zdivu pyramidy, měl Alvarez v úmyslu nechat vyvrtat úzkou štolu každým směrem, kterým ukázal „rentgenový štít“ jeho přístroje. Výzkumníci měli navíc k dispozici moderní optické přístroje. Vlastně nemohlo nic selhat. Alvarez instaloval „jiskrovou komoru“ nejprve v hlavní komoře pyramidy — v podzemní klenuté prostoře, kterou objevil v roce 1818 Ital Giovanni Belzoni a z níž byla bezprostředně před příjezdem americko-egyptského výzkumného týmu odstraněna suť. Několik dalších komor a chodeb bylo dodatečně vybaveno elektrickým osvětlením. Elektřina se dodávala z blízkého domu. Když pak se v káhirském výpočetním středisku poprvé analyzovaly magnetické pásky, počítali všichni zúčastnění s vynikajícím výsledkem. Vyhodnocení dat vskutku ukázalo zřetelně a ve správných pólo hách rohy a plochy pyramidy tak, jak je zachytily přístroje. Stejné ta bylo možné pomocí Alvarezova detektoru zviditelnit pro lidské o o kosmické záření, tzv. miony, které se jeví v podobě oranžové onnive šmouhy. Přístroje tedy fungovaly bezvadně, přesně podle předpokladu, pak se ale začaly dít záhadné věci a vědecký svět upadl do rozpaků…