Peter Fiebag (* 1958) ist ein deutscher Schriftsteller und Sachbuchautor im Bereich der Grenzwissenschaften.
Studierte Philologie, Wirtschaftswissenschaften und Kommunikationswissenschaften an der Universität Göttingen. Linguistische Studien führten ihn in den Bereich der Mayaistik. 1985 veröffentlichte er zusammen mit seinem Bruder Johannes Fiebag sein erstes Buch „Die Entdeckung des Heiligen Grals“. Wie sein Bruder, der 1999 verstarb, veröffentlichte er in den folgenden Jahren zahlreiche Bücher zu dem Thema der Präastronautik, Aliens, UFOs und ähnlichen grenzwissenschaftlichen Themen. Wissenschaftlich versiert nimmt er sich aber auch geschichtlicher Themen an. Nebenbei engagiert er sich in der Forschungsgesellschaft für Archäologie, Astronautik und SETI (A.A.S.) als Referent und Publizist. Seine Werke wurden in insgesamt 18 Sprachen veröffentlicht: Bulgarisch, Dänisch, Deutsch, Französisch, Finnisch, Italienisch, Lettisch, Litauisch, Niederländisch, Norwegisch, Poln
... Číst dále »
Johannes Fiebag (* 14. März 1956 in Northeim; † 11. Oktober 1999) war ein deutscher Schriftsteller, Naturwissenschaftler, Wissenschaftspublizist und Ufologe.
Er studierte an der Universität Würzburg Geologie, Paläontologie, Physik und Planetologie. Er promovierte 1988 über ein Spezialgebiet der Planetenforschung und publizierte mehrere Abhandlungen über Meteoritenkrater und die Genese von Impaktstrukturen, erschienen in verschiedenen geologischen und planetologischen Fachzeitschriften. Er ist Mitentdecker des Azuara-Kraters in Spanien. Nach dem Studium war er als Geologe im Umweltschutz tätig. Seit 1991 war er freiberuflicher Schriftsteller und Publizist. Im Bereich der Prä-Astronautik/Paläo-SETI-Forschung war er unter anderem als Chefredakteur des Magazines „Ancient Skies“ (später „Sagenhafte Zeiten“), als wissenschaftlicher Berater anderer Grenzwissenschaftsautoren (darunter Erich von Däniken und Rainer Holbe), als freier Mitarbeiter für die Zeitschriften „P.M. Magazin“ und „Hobb
... Číst dále »
Geboren 1945 in Wien, mütterlicherseits Freiherr, Agenturprofi mit US-Erfahrung, fundiertes Wissen im Buchmarkt, freischaffender Journalist, Rezensent, Zeitungsmacher, Versandhandels-Insider, Buchautor, Fachübersetzer. Besitzer einer der größten Sammlungen populärwissenschaftlicher Bücher, persönlich befreundet mit Erich v. Däniken. Vortragstätigkeit über unterschiedliche Themen (Naturwissenschaft, Science Fiction, Ökologie, Zukunftsforschung, Comics, Werbung und Manipulation, Politik und Wissenschaft, Verschwörungstheorien und –tatsachen, aber auch Grenzwissenschaften bis in den Bereich Esoterik). Seit 1988 spezialisiert auf Social Marketing.
Born in Ahaus, Germany, in 1951, Ulrich Dopatka became a Swiss citizen in 1989. A certified librarian specializing in library automation systems and international database information retrieval, he is currently responsible for the Bern University Library automation network. Ulrich Dopatka has worked for the University of Zürich, IBM, and until 1999, was engaged as an independent library automation consultant. Dopatka is organizing the World Mysteries Forum - an interdisciplinary scientific event wich takes place every year. Following his passion for science, Dopatka is a certified scientific journalist (Swiss Media Center), and since 1969 has dedicated his research to all aspects regarding SETA (Search for Extraterrestrial Artifacts) and exoarchaeology. His studies focus on the expansion of SETA to planet Earth, establishing serious connections of numerous indications supporting arguments for an intensified search for such artifacts. After completing his first book in 1975 he focused h
... Číst dále »
Born on April 14th, 1935, in Zofingen, Switzerland, Erich von Däniken was educated at the College St-Michel in Fribourg, where already as a student he occupied his time with the study of the ancient holy writings. While managing director of a Swiss 5-Star Hotel, he wrote his first book, Chariots of the Gods, which was an immediate bestseller in the United States, Germany, and later in 38 other countries. In the United States, Erich von Däniken won instant fame as a result of the television special "In Search of Ancient Astronauts," based upon his first book. In 1993, the German television station SAT-1 started a twenty-five part TV series with and by Erich von Däniken, entitled "Auf den Spuren der All-Mächtigen" (Pathways of the Gods). In 1996, the American TV company ABC/Kane produced a one-hour special, filmed all over the world, entitled Chariots of the Gods - The Mysteries Continue. This film was broadcast on the ABC network on September 26th 1996. In 1996/97 ABC/Kane produc
... Číst dále »
Luc Bürgin je švýcarský výzkumník, spisovatel a novinář. V zahraničí není moc známý, je autorem známé knihy o švýcarském UFO, kterou napsal roku 1994. Mimo jiné je šéfredaktorem časopisu Mysteries a švýcarského deníku. Bürgin se narodil roku 1970 v Baselu a řadí se mezi neúspěšnější novináře v německy mluvících zemích. Nicméně jeho dlouho prodávající kniha "Geheimakte Archäologie" (Tajné spisy archeologie) byla přeložena do mnoha jazyků. V roce 2000, díky jeho kvalitního výzkumu a četných odborných knih, byl odměněn na Univerzitě v Bernu cenou Dr. A. Hendri-Stifunga za Exopsychologii a Epipsychologii. Pro nakladatelství Herbig-Verlag publikoval v roce 1993 knihu Götterspuren (Stopy bohů : záhadné jevy mezi nebem a zemí - UFO fenomén) a o rok později vydal Mondblitze (Světelné signály z Měsíce : utajované objevy a vynálezy)
Jestliže je Atlantida pouhá smyšlenka, proč se jí už celá staletí stále znovu zabývá tolik lidí? Že by se Platonovi podařilo tak přesně popsat ostrovní říši? Pokud lokalizujeme super civilizaci do středomořského prostoru, přehlížíme Platonovy údaje, podle nichž měla zaniklá civilizace existovat přibližně před 12 000 lety. To v žádném případě není pravda, tvrdí kritikové, neboť v té době neexistovala žádná vyspělá kultura, která znala zpracování kovů, které vládli králové a jejíž lodě ovládaly Atlantský oceán. Věda se ptá, kde tedy zůstaly památky na Atlantidu? Existuje nějaký hmatatelný důkaz existence jedné či více vyspělých kultur před začátkem naší vlastní historicky doložené civilizace? Jsou nějaká písemná svědectví potvrzující Platonovy údaje? Možná že máme zmíněné důkazy už dávno k dispozici. Je třeba říct „možná“, protože to lze přesně ověřit jen velmi problematicky. Nejsme schopni totiž přečíst nalezené písemné znaky z šer
... Číst dále »
Existuje mnoho teorií o tom, kde se mohla potopit legendární Atlantida. Jedna z nejoblíbenějších pochází z nedávné doby. V roce 1992 vyšla kniha Atlantida — Odhalení legendy (Atlantis — Eine Legende wird entziffert). V Curychu žijící německý geoarcheolog doktor Eberhard Zangger v ní hájí tezi, že báje o Atlantidě je egyptskou verzí trojské války. Sklidil za ni jen posměch a zášť. Zangger, který studoval ve Velké Británii a Spojených státech, se v těchto zemích těší pověsti génia a je považován za „Einsteina antiky“. Když však se opovážil porovnat Tróju s Atlantidou, vyvolal v archeologickém cechu pořádný rozruch. Protože se z něj stalo „zlobivé dítě archeologie“, kolegové mu dosud úspěšně brání v tom, aby si ověřil své teze. Zdá se však, že nejnovější výzkumy mu dávají zapravdu přinejmenším v několika bodech. „Vše, co je příznačné pro Atlantidu, je doloženo také pro Tróju,“ říká Zangger. Jsem pevně přesvědčen o tom, že se v
... Číst dále »
Nález ženské bysty v Elche v roce 1897 vyvolal rozruch jak v řadách učenců, tak i laiků. Známé torzo sochy bylo krátce po svém objevení nazváno „Dáma z Elche“ a bylo vytvořeno v neznámém antickém stylu. Poblíž místa nálezu však nebylo nic, z čeho by se dalo usuzovat na dobu vzniku: žádné zbytky hrobu, žádný chrám, žádné sídliště. Doplňky ženské sochy se nepodobají ničemu, co bylo v módě v dobách antického Říma ani v mnohem pozdější západogótské říši. Socha je dávána do spojitosti s Kartaginci a s bájemi opředenou Atlantidou. Podle slohu by mohla pocházet ze 4. nebo 5. století př. n. l., tedy z období, kdy se Kartaginci usazovali ve Španělsku. Dáma z Elche vypadá jako mírně zmrzačelá. Nebo její nezvyklé držení těla způsobují těžké ozdoby? Vzadu na soše se nachází podivný otvor. Neví se, k čemu sloužil. Že by k zavěšení sochy? Ukrývala se v něm nějaká svátost? Na žádnou z těchto otázek se dosud nepodařilo najít odpověď. V současné d
... Číst dále »
Vraťme se zpátky k mýtu o Atlantidě. Pokud věříme Platonovi, byla Atlantida větší než Malá Asie a obývaná část severní Afriky dohromady. Ostrov měl ale klesnout ke dnu během jednoho dne a jedné noci. Ke katastrofě mělo dojít 9000 let před dobou, kdy žil Solón. Můžeme považovat za platný Platonem uváděný okamžik zániku Atlantidy? Nebo je třeba přistupovat k jeho údajům obezřetně? Geologové a geofyzikové, kteří v posledních desetiletích důkladně prozkoumali moře, nenašli žádný důkaz, který by potvrzoval, že se dno Atlantského oceánu v posledních milionech let nějak významně změnilo. Proto se zřejmě nemohl ve sporné oblasti v geologicky tak krátké době potopit žádný velký ostrov. Již v roce 1947 prohlásil švédský oceánolog Hans Petterson: „Platonova Atlantida v Atlantském oceánu je geologická mrtvola.“ Ostrovy jako Azory nebo Kanáry nejsou pozůstatky nějakého prakontinentu, nýbrž je z mořského dna vyzvedly erupce podmořských s
... Číst dále »
Mýtus o potopené Atlantidě je snad nejznámější na světě. Existují ještě jiná bájemi opředená místa tohoto druhu? Dochované prameny o tom skutečně hovoří, byť nejsou nezpochybnitelné. a právě z oblasti, v níž před pradávnem zmizel božský král Viracocha — v Tichém oceánu. V 19. a 20. století věřili někteří vědci, že muselo jít o tajuplné království jménem Mu. V roce 1926 uveřejnil v Indii žijící Brit, plukovník James Churchward, výsledky své celoživotní výzkumné práce v knize Ztracený kontinent Mu (The lost Continent of Mu). O mediální rozruch měl postaráno, vždyť tvrdil, že má pádné důkazy o tom, že v Pacifiku kdysi byl potopený kontinent Mu. Biblický příběh stvoření, prohlašoval dále Churchward, nepochází od národů na březích Nilu nebo Eufratu, nýbrž z Mu, pravlasti všeho lidstva. Churchward tvrdil, že ho jeden starý asijský kněz naučil překládat hieroglyfy v archaické řeči Mu vyskytující se na kamenných tabulkách nalezenýc
... Číst dále »
Atlantidou se dosud důkladně zabývalo mnoho badatelů, jedni bájivěji, jiní seriózněji. Otázka pravdivosti Platonových textů je stále ještě otevřená. Jedním z těch, kteří poctivě usilovali o vyřešení záhady, byl vídeňský inženýr Otto Heinrich Muck (1892–1956). Vážený badatel a vynálezce pracující pro přední průmyslové firmy (2000 patentů) znovu oživil Donnellyho hypotézu o Atlantidě a pokusil se podpořit ji vědeckými argumenty. Výsledkem byla jeho kniha Vše o Atlantidě, která byla vydána v roce 1976, tedy až dvacet let po jeho smrti. Experti mnohé z Muckových teorií zpochybňují, ale i jeho kritikové připouštějí, že předložil fascinující souvislosti týkající se prastaré záhady potopeného kontinentu. Když už to nejsou žádné důkazy, pak alespoň jde o vzrušující indicie, které Platonovu zprávu podporují nebo jí přinejmenším neodporují. Jeden záchytný bod: Jezera Sete Cidades (Sedm potopených měst) u Sao Miguel na Azorských ostrovech le
... Číst dále »
Je Atlantida pouhá fikce? Proč se potom lidstvo od dob Platona stále znovu zabývá tímto tématem? Že by to byl výraz romantické touhy po ztraceném ráji? Stesk po mateřském klíně všech kultur a vzpomínka na něj? O Atlantidě bylo dosud napsáno téměř třicet tisíc knih obsahujících ty nejprotikladnější teorie. Ve středověku významně poznamenaném křesťanstvím, upadla ostrovní říše v zapomnění; až za renesance se znovu dostala do povědomí Evropanů. V této epoše se opět četly klasické antické texty, především pak v Itálii. Mnozí učenci z minulosti i současní badatelé se domnívají, že Atlantida leží v místě, o němž se zmiňuje Platon ve svém příběhu. Už samo jméno totiž jasně ukazuje, že legendární zem je třeba hledat v Atlantském oceánu. Jezuitský páter Athanasius Kircher, jehož dílo Mundus Subterraneus vyšlo v roce 1664, se domníval, že poznává v atlantských Azorských ostrovech vrcholek potopeného kontinentu, a nakreslil na svou dobu neuv
... Číst dále »
Existovala Atlantida doopravdy? Pokud ano, pak by se měly někde najít stopy této bájemi opředené kultury — ale kde? Dodnes se pokoušely stovky vědců rozluštit hádanku zvanou Atlantida. Zatím marně. Hlavní problém tkví v tom, že jediný „svědek“ Platon je už hezkou řádku let (přesněji 2349 let) po smrti. On sám nikdy Atlantidu neviděl, ale dodnes se těší pověsti skvělého filozofa. Z jeho zprávy nepochybně plyne, že považoval Atlantidu osobně za historicky doloženou. Ve svých dialozích čtyřikrát důrazně opakuje, že zmiňovaný ostrov není smyšlenka, neboť o něm slyšel od svého děda. Ten se o Atlantidě zase dozvěděl svého času od svého předka Solóna, který byl v Egyptě. Autor výslovně ujišťuje čtenáře, že tyto informace pocházejí z posvátného města Sais (Saj). Platon proto jen reprodukuje to, co vypověděl o Atlantidě Solón. Solón zase našel příslušnou zprávu na jedné stéle v sajském Neitině chrámu a opsal ji v podrobnější verzi z jedné
... Číst dále »
Co si myslíte o Atlantidě? Že jde o prastarou báj, nebo o dochovaný záznam skutečnosti? Již více než sto let se badatelé, spisovatelé a laikové zabývají legendou o potopeném kontinentu, o němž nikdo neví, zda skutečně existoval. Jedni se domnívají, že pozůstatky zaniklého zlatého města se nacházejí na Helgolandu, druzí věří, že Atlantidu je možné umístit na Kanárské ostrovy nebo chtějí hledat její pozůstatky v pověstném Bermudském trojúhelníku, jiní zase považují příběh o Atlantidě prostě za smyšlenku. Je možná těžké si představit, že přibližně před 11 500 lety existovala úžasně vyspělá kultura. Prehistorikové se domnívají, že dějiny lidstva začaly před necelými 5000 lety, tedy někdy v roce 3000 před Kristem. Z dřívějších časů známe stěží něco víc než to, co se uvádí v bibli a jiných náboženských knihách. Existují ale historické záznamy, které se odvolávají na události, které se odehrály kolem roku 9500 př. n. l. Nepocházejí jako
... Číst dále »
Ukrývá Chufuova pyramida dosud neobjevené komory? Kde jsou uloženy faraónovy poklady? Chránila jeho nabalzamované tělo před hanobiteli hrobů nějaká tajná skrýš? Jak je to s legendární „komorou vědění“, o níž se neustále zmiňují egyptské mýty? Existuje doopravdy? Bude možné odhalit její tajemství? Takto se možná ptal koncem 60. let minulého století přední americký fyzik a pozdější nositel Nobelovy ceny profesor doktor Luis Alvarez. Alvarez se nejprve zabýval návrhem svého přítele profesora astronomie Williama Kingslanda. Ten se totiž zasazoval o neobyčejný experiment, při němž měly být v Královské komoře vysílány rádiové vlny o délce pět metrů. Panovalo přesvědčení, že tento pokus umožní lokalizovat zatím neobjevené duté prostory. Luise Alvareze tento nápad nadchl a rozhodl se, že ho uskuteční. Následovaly první experimenty a nakonec — jako výsledek dlouhodobějšího výzkumu — byl sestrojen přístroj nazvaný jeho tvůrcem „jiskrová kom
... Číst dále »
Podobnou schopnost létat, jaká se připisuje obeliskům, je třeba přisoudit zřejmě také symbolu okřídleného slunečního disku. Je jím zlatá koule nebo zlatý kotouč s rozepjatými perutěmi, jež se nazývají také okřídlené slunce. Toto slunce je většinou ještě vybaveno dvěma „operami“, které odborníci přirovnávají k oheň dštící královské kobře. Občas řídí prehistorické letadlo lidská bytost nebo božstvo, vznášející se nad lidským davem. Takto je to znázorněno a zvěčněno na skalních památnících, jako třeba v Persepoli (dnešní Írán). Tyto výjevy odporují běžnému učeneckému názoru, podle nějž okřídlený disk zobrazuje pouze slunce nebo jiné hvězdy. V jednodušším provedení se objevuje okřídlené slunce na četných asyrských a sumerských stélách, tabulkách a svitcích, na nichž však prozrazuje svůj vlastní účel — jako stroj sloužící k létání. a přirozeně také nacházíme toto boží znamení rovněž na monumentech z biblických dob, kde je vždy spojován
... Číst dále »
Kde najdeme ona místa v textu, která vyvolávají úvahy o letech do vesmíru ve starověku? Některá jsme si citovali už dříve. Skutečně zlatým dolem, co se týká popisů božích létacích strojů a jejich posádek, je Egyptská kniha mrtvých, jejímž autorem je údajně Thovt. V mnoha úryvcích je let ke hvězdám líčen tak živě, že si maně vzpomeneme na současnou kosmonautiku, třeba když se říká, že bůh „Hor dlí ve svém létajícím božím oku, uprostřed svého záření, ponořen do hlubiny moře světla“. Nebo když se jinde píše: „Vizte, jak obklopen září, s napjatými plachtami, pluji v nebeské bárce vzhůru ke hvězdám uprostřed plamenného ostrova!“ Mnohé legendy názorně popisují, jak se objevovaly a přistávaly boží stroje. Zvlášť přesně to líčí báj západoafrického kmene Dogonů žijícího v Mali. Archa božského Nomma prý, jak tvrdí dogonští šamani, přistála na severovýchodě oblasti, kde kmen původně žil. Báje přesně reprodukují rovněž zvuky, které arc
... Číst dále »
Skeptikové považují myšlenku mimozemských zásahů za „nesmysl“. Co však opravdu svědčí proti hypotéze prehistorické návštěvy z kosmu? Pokud to nebyli žádní návštěvníci z cizích hvězd, kdo potom byli tito uctívaní a obávaní „strážci nebes“, o nichž se tak názorně hovoří ve svědectvích proroka Henocha? Všechny velké dochované doklady o minulosti lidstva o nich mluví tím či oním způsobem jako o nadpozemských učitelích ze vzdáleného světa. Ovládali mnohem vyspělejší techniku, a proto je lidé považovali za „bohy“. Zvlášť hluboko se vryla tato myšlenka do světa představ starých Egypťanů. Podle odborníků působí tato nadpozemská božstva v oblasti okultně-náboženských vizí. a výraz „okultní“ se obecně zaměňuje s pověrou. Ale právě v tom tkví „jádro pudla“. Okultismus nemá s pověrou vůbec nic společného. Slůvko okultní pochází z latiny a znamená asi tolik co „tajný, tajemný, skrytý“. V důsledku toho je třeba okultismus ztotožnit s „tajnou vě
... Číst dále »
Moderně a cizorodě působí rovněž Thovtova osobnost. Jeho zjev je popisován jako zářivý a leckterý dochovaný pramen ho líčí zcela jasně: jeho „obličej“ byl nabitý „zářivými silami“. To umožňuje pochopit, proč byl Thovt obdařen přívlastkem „zářivý“. Snadno pochopitelné je také jeho uctívání v podobě ibise, neboť peří tohoto brodivého ptáka umožňuje stejně jako peří boha-sokola Hora „vzlétnout do nebe“ a je považováno odnepaměti za „symbol světla“. Připomeňme si: Thovt kdysi vystoupil z „lesklého kamene“ nebo „tajemného vejce“. V jedné báji je označen za „syna kamene, který vyšel z vejčitých skořápek“. Mělo vejce opisovat nebeský vůz, zatímco skutečný humanoidní vzhled boha je třeba spatřovat spíš v podobě bílého paviána? V magickém papyru č. 500 čteme: „Zdráv buď, paviáne zvící sedmi loktů, jehož oko je ze zlata a ret pak z ohně a jehož všechna slova jsou z žáru.“ Zjev Thovta coby „obrovského paviána“ potvrzuje nápis na pomní
... Číst dále »
Co víme o Hermopoli, onom tajuplném jevišti, kde se poprvé zjevil Thovt se svou družinou? Kdysi se toto místo nazývalo rovněž Chmú-nev a dnes se jmenuje Ešmunen, leží ve středním Egyptě asi tři sta kilometrů od Káhiry. Je to „město velkého Herma“, kterého Řekové postavili na roven Thovtovi a obdařili ho přívlastkem Trismegistos. Název Chmúnev se odvozuje od staroegyptského výrazu khemenov, což znamená „osm“. Chmúnev byl „městem osmi bohů“, kteří se v něm podle egyptské mytologie poprvé zjevili. Vedle Memfidy a Heiliopole je Hermopolis považována za nejstarší egyptské kultovní místo. Byla vybudována na starém pahorku v oblasti Venu. a to přesně na místě, kde dosedl na zem „lotosový květ“ neboli „kosmické vejce“, z nějž vystoupil bůh slunce. V jednom dochovaném nápisu se říká: „Tvé místo je od pradávna na pahorku Venu; sestoupil jsi na zem z moře Pánů a zjevil ses ve vodě z tajemného vejce.“ Co to bylo za záhadné plavidlo, s
... Číst dále »
Před několika lety učinili vědci překvapující objev: Prozkoumali nabalzamované tělo princezny Makare, která byla pohřbena společně se svým dítětem, jak byli všichni přesvědčeni. Teprve rentgenové vyšetření, které provedl Griffithův ústav v Oxfordu, vyneslo na denní světlo matoucí fakt. V princeznině rakvi nebylo pochováno dítě, nýbrž pavián. Je dodnes záhadou, proč k tomu došlo. Známo je přinejmenším tolik: Se symbolem paviána je to velmi zvláštní. Když se hovor stočí na téma moudrosti, vševědoucnosti nebo vynalézavosti, vždy si vzpomenu na dvě osobnosti: na geniálního italského všeuměla Leonarda da Vinci a na tajuplnou bytost podobnou opici. Božský pavián, za nímž se skrývá — jak objasňují dochované staroegyptské prameny — záhadný bůh věd, moudrosti a učenosti Thovt. Je to jedna z nejdůležitějších postav egyptské mytologie. Skutečný zevnějšek tajuplného božstva nikdo neznal a nezná. Thovt se neustále maskoval dvojí podobou: ... Číst dále »
Dvacet pět kilometrů od Gízy leží vesnice Sakkára. Původ jejího jména je nejasný. Na území rozlehlé nekropole dlouhé sedm kilometrů se nacházejí ruiny dávného hlavního města Egypta — Memfisu. Jsou v něm zastoupeny všechny epochy egyptských dějin, od nejstarších dob až po éry Řeků, Římanů a Koptů. Dnes zbyly ze skvělého města, vedle Babylonu největšího ve své době, už jen trosky, protože tamní stavby byly v pozdější době zneužívány jako „kamenolomy“. Naděje archeologů se skrývá v půdě pod pouští. Zatím se podařilo vykopat pouze zlomek bývalého faraónského sídla. Světově proslulá je stupňovitá pyramida krále Džosera, tzv. „Sakkárská pyramida“. Šest mohutných až deset metrů vysokých teras ční vzhůru k sídlu bohů. Tato šedesát metrů vysoká pyramida, postavená kolem roku 2680, je považována za nejstarší. Její konstrukci budovanou v různých stavebních obdobích si mnozí archeologové vykládají jako symbol „nebeského žebříku“, který
... Číst dále »
Je známo, že staří Egypťané prokázali úžasnou zručnost v architektuře a stavební technice. Fascinují ale také jako chytří chemikové. Svými znalostmi složitých chemických procesů se naprosto vyrovnali dnešním vědcům. To ukazují nové analýzy francouzských badatelů, kteří objevili na 4000 let starých sochách zbytky „kosmetických“ úprav. Tyto sochy se tehdy dokončovaly složitými chemickými procesy, při nich se tvořily olověné sloučeniny. Byly nalezeny laurionit a suřík, obojí olovnaté sloučeniny obsahující chlor a oxid, které se vyskytují v přírodě velmi vzácně. Vyráběly se tyto látky uměle? Vědci se v posledních letech dostali na stopu mnoha úžasným dovednostem starověkých Egypťanů. a jejich překvapení bylo ještě větší. Například je ohromilo, jak mohli staroegyptští skláři před více než pěti tisíci lety opatřovat nádoby a ozdobné kousky skleněnými tyrkysovými a lazuritově modrými povlaky Sice víme, že už kolem roku 5500 př. n.
... Číst dále »
V Egyptském muzeu v Káhiře je uloženo mnoho působivých pokladů z tajuplné říše faraónů. Zvlášť impozantně vypadá slavná dioritová socha krále Rachefa. Našel ji v roce 1860 francouzský egyptolog Auguste Mariette a vyzvedl ji z údolního chrámu přináležejícího k Rachefově pyramidě. Faraón ze 4. dynastie je zpodobněn, jak sedí na trůnu ve skládaném plášti. Hlavu mu chrání roztaženými křídly bůh-sokol Hor. Rachef byl považován za pozemské ztělesnění nebeského Hora. Socha je záhadná kvůli svému zpracování. Jakými „primitivními“ nástroji byl opracován tak nesmírně tvrdý, odolný kámen? Tak precizní ztvárnění si nelze vysvětlit použitím kamenných nástrojů, kostí ani jiných měkkých materiálů, jež se obvykle připisují uvedenému období. Víme, že nejtvrdší materiál je diamant se stupněm tvrdosti 10, diorit má na stupnici tvrdosti hodnotu 8,4. Dnešními diamantovými vrtáky lze diorit opracovávat pod tlakem 200 atmosfér. Jak to ale dokázali Egypť
... Číst dále »
V učebnicích se dosud tvrdilo, že první písemné znaky zavedli Sumerové kolem roku 2600 př. n. l. Přesná doba vzniku písma ale byla vždy sporná. Dlouho se diskutovalo o tom, zda Egypťané převzali písmo v podobě známých hieroglyfů z Mezopotámie, dnešního Iráku. Nové nálezy zpochybňují prvenství Sumerů a citelně otřásají dosavadním obrazem královských seznamů včetně jejich datace. Mohou za to nejnovější nálezy v Abydu, Mekce starověkého Egypta. Archeologové tam „zajistili“ zmínky o dosud neznámých faraónech, jakož i doklady prvního písma. „Nálezy v Abydu posunuly hlouběji do minulosti předěl mezi historií a prehistorií,“ prohlašuje vedoucí vykopávek, profesor doktor Günter Dreyer. Zvlášť významný je objev jedné vládnoucí linie, tzv. „nulté dynastie“, jejíž vláda sahá až do období kolem roku 3300 př. n. l. Tím se počet 31 egyptských dynastií rozšiřuje o jednu. Teprve další vykopávky musejí objasnit, zda je skutečně ze všech první. Na
... Číst dále »
S datováním dynastií egyptských faraónů není něco v pořádku. Podle dochovaných egyptských a řeckých podkladů se má první egyptský král jmenovat Menej (Meni). S jeho jmenovitým uvedením a s uvedením 1. dynastie začínají královské seznamy. Menej údajně kolem roku 2920 př. n. l. vysušil území Memfisu a změnil tok Nilu, protože tam mělo být vybudováno centrum hlavního města Egypta. Tyto údaje převzala egyptologie ze spisů starověkého řeckého historika Herodota. Ten však ve své zprávě uvádí ještě další pozoruhodná data. Říká, že Menej byl první lidský král Egypta, který nastoupil po božských dynastiích. a dále se dočteme: „Po Menejovi následovalo tři sta třicet králů, jejichž jména mi kněží předčítali z nějaké knihy.“ To je zvláštní. Změna toku Nilu a jméno zapadají do časového schématu. Naproti tomu uvedených tři sta třicet králů nikoli, a proto jsou ignorováni. Herodotos také píše, že faraón jménem Chufu (Cheops) nechal vybudovat ... Číst dále »
Naše doba se vyznačuje touhou poznávat a objevovat. Přesto se z nevysvětlitelných důvodů (nebo možná přece jen záměrně!) zatajují záhadné nálezy, které horliví badatelé vyhrabali z pouštního písku. Tyto exponáty nalezené v chrámech a pohřebních areálech ozřejmují, že nejsou rozluštěna zdaleka všechna tajemství starých Egypťanů. Je známo, jak vyráběli z hlíny cihly, ale příslušní historikové se snaží rozlousknout tvrdý oříšek, když chtějí přijít na kloub tomu, jak faraónští řemeslníci tkali ze lnu a vlny nejjemnější látky nebo jak opracovávali nejtvrdší kámen. Co s artefakty, které prokazatelně existují, ale nehodí se do běžného vědeckého dogmatu? Je pravdivý učený názor, podle nějž stojí vědění dávné doby mnohem níž než to, jež jsme si osvojili my dnes? Obrazně by se dal tento předsudek obrazně připodobnit k hoře, na jejíž špici trůní naše věda 21. století, zatímco učenci z předvčerejších dní se nacházejí víceméně na jejím úpatí.
... Číst dále »
Prastaré zdivo ukrývá nejedno netušené tajemství. Zvláště pak, když jde o věkovité zdi pyramid. Vychází z nich podivná síla. Bohům budiž dík za to, že toto účinné záření není škodlivé. Právě naopak. Dnes už víme, že každou pyramidu obklopuje magnetické pole. Díky svému tvaru je schopna vázat kosmickou energii se zemským magnetismem, jak vysvětluje Paul Liekens ve své knize Die Geheimnisse der Pyramiden-Energie (Tajemství energie pyramid). Pyramidy přijímají světelnou a vesmírnou energii, shromažďují ji jako jakýsi akumulátor a následně ji vyzařují do okolí. Je to léčivá síla, kterou může využívat každý. Esoterické obchody rozpoznaly tržní mezeru a nabízejí hotové modely pyramid zhotovené z různých materiálů a v různých velikostech, určené k meditačním účelům. Co je zvláštního na léčivé síle pyramid? Uzdravuje prý nemocná zvířata, jejím působením se lépe daří rostlinám, ovoce a zelenina se zachovají déle čerstvé a voda se nezkazí d
... Číst dále »
Podle starých lidových pověr vyskytujících se v mnoha kulturách přebývají v temnotě noci a na určitých místech nadpřirozené bytosti, jež fascinují a budí hrůzu zároveň. Jde o celé vojsko strašidel, přízraků, démonů, ďáblů a neviditelných postav. Přisuzují se jim tajemné síly. Pouhá pověra? Nebo jsou tyto síly schopny dosáhnout ďábelského účinku, když se poruší jejich klid, jak to stále znovu dosvědčují dějiny? Člověk začne věřit v nadpřirozeno, když si přečte novinové titulky jako třeba 12 mrtvých výzkumníků — kletba mayského boha? Tuto otázku položil jeden německý deník hned na své titulní straně. Co se stalo? V Mexiku zemřelo dvanáct badatelů-amatérů, když se vypravili do jedné mayské jeskyně. Tajuplná sluj se nachází stranou slavných chrámových ruin Bonampaku na jihu Mexika. Na stěnách jsou cenné malby původních obyvatel Mayů. Jeskyně leží skrytá v pralese a domácí vědci o ní hovoří jako o tajném tipu. Jenže po jejím obj
... Číst dále »
Z Egypta faraónského období se nám zachovaly nejstarší formy „černé magie“. Magická umění tam provozovali vyvolení kněží a brali je velmi vážně i prostí lidé. Stačí pohlédnout na nepřeberné množství amuletů a předmětů na ochranu proti čárám, jež lze obdivovat v muzeálních vitrínách, a musí nám být jasné, že kouzelnictví a magie byly ve starém Egyptě jako doma. Magie sloužila jako obrana a ochrana. „Bohové dali lidem kouzla jako zbraň, aby se mohli chránit před neštěstím,“ říká se v jednom starém hieroglyfickém textu. Používala se zaklínadla, která měla zabránit tomu, aby obrazy nebezpečných bytostí náhle neobživly. Proto byly v hieroglyfickém písmu určité symboly jako lvi nebo hadi zbaveny nějaké části těla, aby byly neschopné života a tedy neškodné. Podobně tomu bylo s vyobrazeními bohů. Bohové byli popsáni zaklínadly působícími proti cizím mocnostem. Magie, mystéria a alchymie, to vše bylo jako tajné umění postaveno do služeb st
... Číst dále »
Ezoterikové považují prostory uvnitř Chufuovy pyramidy zatvrzele za náboženská kultovní místa. Jeden z nejznámějších obhájců této teorie Paul Brunton líčí ve své knize Záhadný Egypt své zážitky z příšerné noci strávené ve Velké pyramidě, kdy se údajně setkal s duchy zesnulých veleknězi a monstry obývajícími staroegyptské podsvětí v Královské komoře. Existují hlasy duchů? Výzkumníci paranormálních jevů znají zvuky, hlasy a tóny, produkované nadsmyslovým způsobem, které se podařilo nahrát na magnetofon. Vyluzují tyto zvuky zemřelí lidé? Je možné pro to najít fyzikální nebo technické vysvětlení? Kdo to takto „mluví“? Spirituální bytosti? Otázka, kdo nebo co vyvolává strašidelné tóny, se objevuje také v souvislosti se starověkými egyptskými monumenty. Když jsem pobýval v zemi faraónů, vždy jsem žasl nad dvěma obrovskými sochami nacházejícími se na západním břehu Nilu naproti Luxoru. Tyto kolosy stojí osamoceně v thébské poušti,
... Číst dále »
