Sobota, 2018-04-21, 14:24
Vítejte Host | RSS
Mystery
Domů
Registrace
Přihlášení
Menu

Kategorie
Parapsychologie [3]
Významné osobnosti [7]
Čas a prostor [1]
Hádanky minulosti [8]
Nadpřirozené bytosti [0]
Ostrovní říše Atlantida [9]
Tajemství říše faraónů [25]

Main » 2009 » Únor » 27 » Zmizeli v „Údolí Králů“
Zmizeli v „Údolí Králů“
17:02
Podle starých lidových pověr vyskytujících se v mnoha kulturách přebývají v temnotě noci a na určitých místech
nadpřirozené bytosti, jež fascinují a budí hrůzu zároveň. Jde o celé vojsko strašidel, přízraků, démonů, ďáblů a neviditelných
postav. Přisuzují se jim tajemné síly. Pouhá pověra? Nebo jsou tyto síly schopny dosáhnout ďábelského
účinku, když se poruší jejich klid, jak to stále znovu dosvědčují dějiny? Člověk začne věřit v nadpřirozeno, když si
přečte novinové titulky jako třeba 12 mrtvých výzkumníků — kletba mayského boha? Tuto otázku položil jeden německý
deník hned na své titulní straně. Co se stalo? V Mexiku zemřelo dvanáct badatelů-amatérů, když se vypravili
do jedné mayské jeskyně.
Tajuplná sluj se nachází stranou slavných chrámových ruin Bonampaku na jihu Mexika. Na stěnách jsou cenné
malby původních obyvatel Mayů. Jeskyně leží skrytá v pralese a domácí vědci o ní hovoří jako o tajném tipu. Jenže po
jejím objevení náhle došlo k řadě nečekaných záhadných úmrtí:
Ramon Valdes (53) spadl do propasti krátce poté, co vylezl z jeskyně, a zlomil si vaz.
Guadalupe Olmeca (27) vykrvácel po autonehodě, když se vracel z jeskyně domů.
Raul Magli (19) zemřel jeden den po návratu z výpravy do jeskyně.
Antonio López (38) se oběsil v jeskyni.
Policie vyšetřovala osm dalších úmrti, která mohla souviset s návštěvou jeskyně.
Tschank Chuhu (83), indiánský mudrc, varuje: „Jeskyně je sídlo boha deště jménem Chac. Ten do ní nedovoluje
vstoupit žádnému člověku. Kdo ji znesvětí, je proklet — a musí zemřít!“
Jsou zde ve hře neznámé energie nebo zlí duchové oplývající skrytými silami? Takto se možná ptal i německý autor
a badatel Peter Fiebag ve své knize Geheimnisse der Naturvölker (Tajemství přírodních národů), v níž podrobil
zkoumání prastaré rity a jejich kosmický význam.
Dozvěděl jsem se od něj neuvěřitelnou, ale pravdivou historku. Badatel umí vyprávět o své expedici tak poutavě,
že jsem nechtěl jeho příběh „trhat“. Zde tedy nabízím nezkrácenou verzi jeho dobrodružných zážitků v egyptské
poušti:
„V roce 1988 jsem pobýval v Egyptě, kde jsem se zúčastnil natáčení jednoho televizního dokumentu. Měli jsme
za sebou několikaměsíční přípravy — vyhledávali jsme rešerše, místa natáčení, jednali jsme s úřady, velvyslanectvími a
univerzitami. V Káhiře jsme získali od příslušného ministerstva povolení a směli jsme natáčet dokonce i několik tisíciletí
staré pohřební komory v Údolí králů. Thébský inspektor Hassan nám otvíral četné zapečetěné hroby a doprovázel
nás dolů do dusných horkých tmavých příbytků, kde faraóni trávili svůj život po smrti. Ve světelných kuželích
našich reflektorů se táhla na nádherně barevných malbách celá procesí postav.
Potom však jsme nečekaně, překvapivě narazili na meze našeho povolení. Nic netušíce jsme se zeptali inspektora,
zda můžeme filmovat také Dra Abú el Negga, jednu z dodnes záhadných hrobek. Hassan nereagoval, tvářil se, jako
by byl hluchý a náš dotaz neslyšel. Zkusili jsme to znovu. Argumentovali jsme tím, že egyptolog profesor doktor Alí
Hassan z Káhiry přece nechal odkrýt horní část zasypané šachty. Podle našich informací leží hrobka poblíž hrobů
úředníků… Hassan se odvrátil a prohlásil: ,Iťs unpossible.' Tím byla pro něj celá záležitost vyřízená.
Bezradně jsme se na sebe podívali a oba naši egyptští přátelé a průvodci se tvářili znejistěle. Také si nedovedli vysvětlit
rázné odmítnutí inspektora, který se do té chvíle choval stále kooperativně a vstřícně. Kvůli nám přestali na čas
pouštět davy turistů do Tutanchamonovy hrobky a ukázali nám dokonce i tak odlehlá místa jako je hrobka stavitele
Senemuta. Hassan nás osobně doprovázel chrámy a místy vykopávek
Farúk, řidič, který nás vozil prašnými cestami v pouštním písku Horního a Dolního Egypta, nám dal úsečnými
gesty najevo, že v tomto případě bychom bakšišem všechno jen zhoršili…
Večer jdeme na návštěvu k šejkovi Alímu, prastarému kmetovi, kterého obyvatelé uctívají jako poloboha. Pochází
z legendárního rodu ,vykradačů hrobů'. V mládí se rozhodl dát své vědomosti do služeb archeologie až ve chvíli, kdy
koloniální panstvo na přelomu 19. a 20. století zakázalo pod vysokým trestem vstupovat do hrobů. Společně s Howardem
Carterem a vlastním otcem se vypravil objevovat hrobky faraónů. Jeho největším nálezem se měl stát Tutanchamonův
hrob.
Ze snědého vrásčitého obličeje lemovaného širokým turbanem na nás hledí černé staré oči. Přímo však začnou
sršet životem, když šejk — praobraz orientálního vypravěče pohádek — usedne pod velký stinný strom na dvoře a
rozpovídá se o své vzrušující minulosti.
,Ano, pane,' říká pevným hlasem, když se ho zeptám na Dra Abú el Negga, a spustí: ,V roce 1895 narazili vesničané v jednom objeveném hrobě na další šachtu. Doufali, že z ní vytáhnou poklad, a sestoupili do ní. Už nikdy nespatřili
denní světlo. Do chodby slezli také další obyvatelé, manželky a příbuzní nezvěstných a hledači pokladů, aby je
vypátrali a objevili zlato. Ani jeden z nich se však nevrátil. Padesát lidí takto zmizelo ve zlořečeném hrobě. Nato nechaly
příslušné úřady pohřebiště zasypat a na vchod nasadily mříž. Záhadná hrobka posléze upadla v zapomnění,
protože Howard Carter, který ve svých zápiscích potvrzuje nález hrobu, se mohl vytasit se senzačním objevem
hrobky mladého faraóna Tutanchamona.'
Když se loučíme, ctihodný stařec dá každému z nás skaraba, symbol štěstí starých Egypťanů.
Nebyli jsme pověrčiví a doufali jsme, že se nám podaří inspektora ještě ,přemluvit'. Hassan nás doprovázel také
druhý den. K večeru to zkusili naši egyptští průvodci znovu. To, co nám vzápětí sdělili, svědčí o tom, že skarab nemusí
nosit zrovna vždy štěstí. Poradili nám, abychom zaprvé raději nezmiňovali jméno profesora Alího Hassana
z Káhiry a zadruhé že jeden ze dvou klíčů od vchodu do hrobky je beztak uložen až v Káhiře. To nevypadalo dobře.
Jak se dva naši egyptští přátelé právě dozvěděli, podle místních lidí se profesor Alí Hassan dopustil svatokrádeže,
když nechal z moci svého úřadu otevřít vstup do hrobu, neboť někde tam uvnitř se jak známo nacházejí ostatky
oněch padesáti muslimů. a s těmi se podle islámských zákonů nesmí hýbat.
Nadešel den, kdy jsme museli jet dál, abychom dodrželi sjednané termíny natáčení v Dendeře. Když jsme se chtěli
rozloučit s inspektorem Théb, zeptal se nás, zda si chceme stále ještě prohlédnout hrob Dra Abú el Negga. Samozřejmě
že jsme chtěli, ale tentokrát už bylo pozdě, tlačil nás čas. Beztak jsme měli zpoždění oproti původnímu plánu.
S těžkým srdcem jsme se rozhodli, že návštěvu hrobu vynecháme. Možná to byla chyba, že jsme odmítli Hassanův
dar na rozloučenou, protože záhadná hrobka na břehu Nilu stále ještě skrývá své tajemství. Nicméně ani v 21. století
nebude nikdo schopen říct, proč v její šachtě zmizelo beze stopy padesát lidí a co čeká na návštěvníky na konci oné
smrtonosné chodby.“
Když se zamyslím nad Fiebagovým vyprávěním, napadá mě: Nejsou podivuhodné události, k nimž došlo
v podzemních klenbách Dra Abú el Negga nakonec ničím jiným než následky nějaké faraónovy kletby?
Category: Tajemství říše faraónů | Views: 701 | Added by: Draffix | Rating: 0.0/0 |
Total comments: 0
Only registered users can add comments.
[ Registration | Login ]
Přihlášení

Hledat

Odkazy

Statistika

Celkově online: 1
Hosti: 1
Uživatelé: 0


Copyright Mystery.at.ua © 2018
Make a free website with uCoz