Z Egypta faraónského období se nám zachovaly nejstarší formy „černé magie“. Magická umění tam provozovali vyvolení kněží a brali je velmi vážně i prostí lidé. Stačí pohlédnout na nepřeberné množství amuletů a předmětů na ochranu proti čárám, jež lze obdivovat v muzeálních vitrínách, a musí nám být jasné, že kouzelnictví a magie byly ve starém Egyptě jako doma. Magie sloužila jako obrana a ochrana. „Bohové dali lidem kouzla jako zbraň, aby se mohli chránit před neštěstím,“ říká se v jednom starém hieroglyfickém textu. Používala se zaklínadla, která měla zabránit tomu, aby obrazy nebezpečných bytostí náhle neobživly. Proto byly v hieroglyfickém písmu určité symboly jako lvi nebo hadi zbaveny nějaké části těla, aby byly neschopné života a tedy neškodné. Podobně tomu bylo s vyobrazeními bohů. Bohové byli popsáni zaklínadly působícími proti cizím mocnostem. Magie, mystéria a alchymie, to vše bylo jako tajné umění postaveno do služeb státu a pomáhalo vysvětlovat tři nejdůležitější aspekty náboženství a metafyziky ve starém Egyptě: stvoření světa, víru v bohy a představu života po smrti. Čím si ale lze zdůvodnit s tím spojenou hrůzu z neznámých démonů? Cítili se snad lidé někým ohrožováni a pronásledováni? Měli staří Egypťané oprávněné důvody ke strachu ze zlých duchů? Byly magické kletby, zaklínači formulky a svět temných mocností a satanských zjevení založeny pouze na představivosti? Kult vúdú známý na Haiti pochází rovněž z Egypta. Také tamní kněží tvarovali z vosku figurky, na něž psali jména svých nepřátel. Tyto figurky pak probodávali hřeby, rozdupávali je a házeli do ohně. Voskové figury musely pykat za ledaco. Mnohokrát je doloženo využívání „černé magie“ v době vlády Ramesse III. Vypráví se, že jistý zločinec zneužil královské kouzelné texty a vyrobil voskové figurky, aby začaroval harémové strážce. a rituální kněz Uba-oner se prý zbavil svého soka tím, že pomocí magického zaklínadla proměnil voskového krokodýla v živého. V magických papyrech Nové říše a zaklínačích formulích pozdějších magických textů lze najít další příklady této násilné, zlovolné odrůdy magie. Padl snad za oběť těmto okultním praktikám rovněž slavný faraón Tutanchamon? Nebo byl brutálně zavražděn? Výzkumy z roku 1993 ukazují, že Tutanchamon byl pravděpodobně udeřen do lebky tupým předmětem. Ani ne dvacetiletý egyptský vládce se proslavil, když britský archeolog Howard Carter v roce 1920 našel jeho hrobku. Rentgenové snímky mumie ukazují neobvyklou frakturu lebky. „Vypadá to,“ prohlašuje uznávaný egyptolog Robert Brier z univerzity na newyorském Long Islandu, „jako by nebožtíka někdo prudce udeřil do zátylku, jako kdyby ho zavraždil ve spánku.“ Z činu je obviňován králův poručník a regent Aje. Ten měl vydat příkaz k vraždě kolem roku 1337 př. n. l. Po Tutanchamonově smrti se stal novým faraónem Aje, protože přiměl vdovu po zavražděném Anchesen- amon, aby se za něj provdala. Podrobnosti, týkající se této strhující historky, uvedl Robert Brier ve své knize Zavraždění Tutanchamona. Egyptolog ovšem připouští, že neexistuje písemný doklad pověření k vraždě, zato jsou k dispozici dopisy královské vdovy, z nichž lze usuzovat, že šlo o plánovanou, úkladnou vraždu. Dohady se stále ještě točí kolem údajné faraónovy kletby, která po otevření hrobky měla způsobit záhadná úmrtí četných archeologů. Již Carterův spoluobjevitel a mecenáš lord Carnarvon nezemřel přirozenou smrtí. Tucty těch, kteří měli co dělat s objevem hrobky, opustily tento svět za strašlivých průvodních okolností. Popsal to a komentoval bezpočet badatelů, spisovatelů a scénáristů. Od té doby se vědci z celého světa pokoušejí přijatelným způsobem objasnit podivné okolnosti provázející úmrtí. Jednou z příčin může být plíseň, domnívají se badatelé. Plíseň, která vznikla z organických látek, jako byly ovocné plody a zelenina, které byly vloženy faraónovi do hrobu na cestu do věčnosti. Tyto organické látky během tisíciletí shnily a z nich se uvolnily nejprve plísně a později jedovaté prachové částice. Ty mohou u archeologů, kteří vstoupí do dlouho uzavřené hrobky bez masek a vdechují prach nabitý bakteriemi, vyvolat podle klinických testů alergické záněty a nakonec i smrtelnou plicní nedostatečnost. Tato teorie má něco do sebe, ale v žádném případě neřeší všechny záhady, které se nahromadily během tisíciletí kolem hrobů faraónů. Mnoho toho zůstává neobjasněno. Tak třeba záhadné průvodní okolnosti, jež vedly k úmrtí lorda Carnarvona. Tomu zazvonila hrana jako prvnímu. Dostal přes noc vysokou horečku, byl převezen do káhirské nemocnice, podroben důkladné prohlídce a propuštěn, protože se nepotvrdilo podezření na malárii. Ubytoval se v hotelu Continental-Savoy. Tam se horečnaté ataky zhoršily a začal blouznit. „Nějaký pták mi drásá obličej!“ opakoval stále znovu. Těmito slovy pronesenými v komatu se později zabývalo nemálo archeologů. Tato věta je zvlášť zajímavá, protože v jednom „prokletí“ se volně přeloženo říká: „Supice Nechbet nechť rozdrásá obličej každému, kdo znesvětí nějaký faraónův hrob!“ Staří Egypťané považovali hanobení hrobů za obrovský zločin, protože hrobka a mumie jsou pozemskými sídly Ka, tedy přetrvávající životní síly, jež žije dál po smrti člověka. Znal lord Carnarvon znění kletby? Nebo lze přičíst jeho horečnaté sny pouhé náhodě? Pochyby jsou zde namístě, neboť se následně přihodilo ještě mnoho pozoruhodných věcí. Tak třeba v době, kdy lord Carnarvon zápasil se smrtí, se odebral do věčných lovišť na jeho venkovském sídle v anglickém Hampshire jeho do té doby naprosto zdravý pes. Tu noc, kdy lord zemřel, tedy 6. dubna 1923, se stalo ještě něco podivného. Je doloženo, že v celé Káhiře došlo k výpadku elektrického proudu. Příčina výpadku nebyla objasněna dodnes. Nejpřekvapivější na tom je, že světla v milionovém městě se znovu rozsvítila bez jakéhokoli přičinění techniků. Další jev bylo možné zaznamenat hned po objevení Tutanchamonova pokladu. Z pozdějších rešerší plyne, že právě v okamžiku, kdy Carter a lord Carnarvon prorazili poslední kamennou zeď a vstoupili do hrobky, zhasla světla v Káhiře vzdálené víc než tisíc kilometrů. S tím se shoduje další kuriozita vyvolávající představu zásahu neznámých sil, jež by mohla souviset s faraónovou kletbou. Týká se drahocenných pohřebních darů božskému králi, které lze obdivovat z valné části v káhirském Egyptském muzeu. Poklad nedozírné ceny obsahuje řadu neobyčejných artefaktů. Lze k nim počítat tři stříbrné a bronzové trubky a jakási dusítka. Jedna z těchto trumpet je velmi zajímavá. Když ji totiž v roce 1954 vyčistili, ošetřili a zkusili na ni zatroubit, vypadl elektrický proud v celé Káhiře a v sousedních městech. Totéž se mělo opakovat v roce 1974 při pravidelné údržbě nástroje: Na výpadek elektřiny z roku 1954 (stejně jako na poruchu v den, kdy byl objeven faraónův hrob, a v den úmrtí lorda Carnarvona) se zapomnělo. Jenže záhadný jev se opakoval a se stejným účinkem: znovu vypadl elektrický proud, i když tentokrát to postihlo pouze Velkou Káhiru. Všechny výpadky jsou doložené a referoval o nich dokonce i egyptský tisk. Uvedl jsem jen několik signálů událostí, jež jsou připisovány „nadpřirozeným silám“. Působí tedy „faraónova kletba“ dál? a pokud ano, co se za ní skrývá? Její záhadu má objasnit nejnovější příčina: radioaktivita. Jeden egyptský lékař „náhodou“ zjistil ve Velkém egyptském muzeu v Káhiře, že mnoho mumií z faraónského období vydává radioaktivní záření. Když procházel oddělením mumií s Geigerovým počítačem v ruce, zarazilo ho, že se přístroj doslova „zbláznil“. Proto počátkem 90. let minulého století došlo k důkladnému nukleárně medicínskému vyšetření. K nemalému překvapení vědců vyšlo najevo, že skoro všechny egyptské mumie se doopravdy vyznačují zvýšenou radioaktivitou! Existuje hypotéza, že radioaktivní látky se používaly k mumifikaci mrtvol. Disponovali staroegyptští mudrci „tajnými zbraněmi“, aby mohli chránit své svatyně a umělecké poklady před hanobiteli hrobů a pomíjivostí? Byla na tom založena slavná faraónova kletba? Lze tím také vysvětlit další tajemnou událost? Piloti menších vrtulových letadel, kteří od 20. let minulého století přelétají nad hornoegyptským Údolím králů, stále znovu uvádějí, že jim krátkodobě selhávají palubní přístroje. Technika začne fungovat normálně až po překonání této zóny. Častokrát se letouny nezřítily jen zázrakem. Působení těchto fyzikálních sil vyvolalo hned po objevení Tutanchamonovy hrobky podezření, že kasta staroegyptských učenců už před tisíciletími experimentovala s nebezpečným zářením. Celá záležitost by stála za další výzkum přímo na místě.
