Sobota, 2018-04-21, 14:21
Vítejte Host | RSS
Mystery
Domů
Registrace
Přihlášení
Menu

Kategorie
Parapsychologie [3]
Významné osobnosti [7]
Čas a prostor [1]
Hádanky minulosti [8]
Nadpřirozené bytosti [0]
Ostrovní říše Atlantida [9]
Tajemství říše faraónů [25]

Main » 2009 » Únor » 22 » Ztracené a zničené vědění
Ztracené a zničené vědění
22:10
Z dávných vědomostí prastarých kultur zbyly jen fragmenty. Vědci zabývající se starověkem musejí často pracně
skládat z těchto zlomků jakousi mozaiku. Nesmí však nikoho udivovat, že v této skládačce chybí většinou důležité
kamínky, a proto zůstává tento obraz naší minulosti útržkovitý, zamlžený a neprobádaný.
Stěží si lze zcela vysvětlit už jazykový svět našich předků. Nikdo neví, kdy nebo kde jazyky vznikly, který z nich
byl první nebo která řeč je nejstarší z těch, jimiž se dodnes mluví. Existují domněnky, že první hláskové signály pocházejí
ze světa zvířat, že napodobují ptačí štěbetání. Tímto neobvyklým způsobem se „švitoří“ např. ve východoturecké
vsi Cuskoy. Proto se jí také říká „ptačí ves“. Místní obyvatelé napodobují štěbetání a trylkování opeřenců tak
dokonale, že je lze stěží rozeznat od skutečného ptačího švitoření.
Podobné je to u Guanchů, tajemných, urostlých bílých praobyvatel Kanárských ostrovů. Když se s nimi ve
14. století setkali španělští a portugalští mořeplavci, dorozumívali se Guanchové zvláštním pískáním a předávali si
takto zprávy z jedné hory na druhou. Vypomáhali si tímto komunikačním systémem rovněž, když marně bojovali
proti španělským dobyvatelům. Současně s tím, jak mizel jazykový systém, upadaly postupně v zapomenutí také taje a
vědomosti příslušné kultury.
Problematiku spojenou s písmem a řečí podrobně představil Harald Haarmann ve svém fundovaném díle Universalgeschickte
der Schrift (Univerzální dějiny písma) a zabýval se v něm následujícími otázkami: Které písmo je nejstarší?
a Proč je lidstvo vynalezlo? Počátkem 90. let minulého století se vědci domnívali, že našli nejstarší civilizaci na
světě, v níž se prokazatelně používalo písmo. Šlo o staroevropskou kulturu Vinča, pojmenovanou podle srbské
vesničky Vinča ležící asi 14 km od Bělehradu. Tam v roce 2000 našli popsané hliněné figurky, jejichž stáří bylo stanoveno
přesnou datovací metodou — pocházejí z 6. tisíciletí př. n. l. Do té doby byly považovány za nejstarší formy
písma sumerské svitky a staroegyptské nápisy z doby kolem 2600 až 3000 př. n. l. Nyní však vychází najevo, že písmo
z Vinči je o tři tisíciletí starší. Protože ale tamní jazyk už dávno upadl v zapomenutí, nelze příslušné písmo přečíst.
Nejnovější objevy francouzských vědců dokládají, že používání prvních písemných znaků je třeba datovat ještě
mnohem hlouběji do minulosti. Staré kamenné kresby ze Sýrie totiž ukazují piktogramy, jež zjevně odpovídají
moderním tvarům písma.
a co na druhé straně zeměkoule — v Latinské nebo Střední Americe? Znali tam už před tisíciletími písmo?
Dogmatická věda zastává názor, že skutečné písmo neznali ani Inkové, ani jiné předchozí či souběžné jihoamerické
kultury. To si lze ovšem jen stěží představit, když si připomeneme třeba precizně opracované kamenné monumenty
z Tiahuanaka nebo rozlehlé ruinové pole „Puma punku (Pumí brána)“ poblíž bolivijského jezera Titicaca. Jak mohla
být vybudována tato impozantní stavební díla bez předchozích písemných plánů? Skutečnost, že mohlo velmi dobře
existovat písmo v nějaké formě, dokládá fragment pergamenového svitku od jezera Titicaca. Vědci Anke a Horst Dunkelovi našli tento artefakt na jedné ze svých cest po světě a vyfotografovali si ho. „Švýcarský cestovatel a spisovatel
Johannes Jacob von Tschudi se v polovině 19. století v jedné ze svých knih poprvé zmínil o pergamenovém
svitku s hieroglyfickými znaky,“ vyprávějí mi Dunkelovi. Výzkumy prováděné v bolivijském Ústavu pro antropologii,
etnologii a rané dějiny prokazují podobnost s písemnými symboly, jež byly nalezeny vytesané do kamene v ruinách
obou posvátných ostrovů v jezeře Titicaca. Vědcům byla zvlášť nápadná podobnost s nápisy na Velikonočním ostrově.
a kde se uchovává tento jedinečný dokument se záhadnými tajnými znaky, jež se zatím nepodařilo přeložit?
„Pergamen objevený von Tschudim je možné stále ještě spatřit v La Pazu,“ prohlašuje Horst Dunkel, ale vzápětí dodává:
Je ovšem třeba, abyste věděli o jeho existenci, chcete-li ho objevit v Casa de Murillo v Calle Jaén, v domech
z koloniální doby, jež byly mezitím renovovány a přestavěny na muzea.“
Formy písma z mladších období, které už byly rozluštěny, nás nemusejí vždy dovést ke správným závěrům. Kvůli
směšování svou podstatou stejných pojmů dochází téměř bezděčně k nedorozuměním. Nezřídka (pokud vůbec) je
možné jen velmi namáhavě zjistit příčinný význam nějakého slova. Tak třeba v egyptské mytologii mají styčné body
následující hesla: představa nebeské klenby v podobě sokola, Hor-sokol jako bůh, sokol jako pták, Hor-hut coby
okřídlený sluneční kotouč, okřídlené slunce, oheň dštící had, slunečního oko, Reovo oko, „jedinečné“ Atumovo oko,
slunce coby hvězda, sluneční člun, jitřní bárka, „posvěcené“ Horovo oko, sluneční oko coby bohyně Hathor, sluneční
oko coby sluneční bohyně, bůh Thovt coby měsíční oko a mnoho dalších podob. Dlouhý seznam pojmů, které se
povrchně řečeno vždy nějak pojí se Sluncem nebo jinými hvězdami, ve skutečnosti ale je třeba na ně nahlížet
mnohem diferencovaněji.
K dalšímu zmatení přispívají rozdílné překlady starých textů. Je to způsobeno zaprvé tím, že se tvary písma během
staletí měnily, zadruhé tím, že starověcí kněží používali tajné písmo, které znali jen oni a které se stále ještě nepodařilo
beze zbytku rozluštit, popř. zůstává i nadále skryt jeho význam. Zatřetí je to dáno tím, že z matoucích textů
nelze vyčíst nic skutečného, reálného, protože se spokojují spíš se symboly a náznaky. a začtvrté není výklad jednoho
určitého slova vždy jednoznačný.
Zůstaňme u příkladu starého Egypta. Výraz pro „oheň“ lze přeložit rovněž jako „vyzáření“ nebo „lesk“. Nebo si
vezměme výraz pro „vystoupat“. Znamená také „vycházet“, „vznést se“, „vystoupit“ „létat“, „vylézt“ a „vzdálit se“.
Vzhledem k tomu je pochopitelné, že musí nevyhnutelně docházet k interpretačním nesrovnalostem, které občas
končí ve slepé uličce. Jedno by mělo být jasné: Když původní prameny popisující létající přístroj, který „putuje Sutechovými
místy nebes v podobě okřídleného slunečního kotouče, lesknoucího se jako slunce, řízeného Tefnutou a
Šuem a vzlétajícího z města Heliopolis,“ pak se tím nikdy nemíní Slunce, natož Měsíc.
Staré vědění bývá nejen mylně chápáno, ale také bylo během krví nasáklých dějin lidstva často zničeno; záměrně,
vandalsky, s brutální panovačností a z náboženského fanatismu. Zvlášť důkladně si lidé počínali v oněch dnech, kdy
se do Rosettské desky patrně tesal nápis — v oněch dnech, kdy vládli učení králové starověkého Egypta Ptolemaiovci,
bylo vytvořeno jedno z nejvelkolepějších kulturních center, které kdy v antice existovalo: Alexandrijská knihovna.
Tato knihovna v sobě sdružovala potenciál moderního světového univerzitního města a obsahovala globální
sbírku nekonečně cenných svitků, na nichž bylo napsáno veškeré vědění oné doby i to, které se dochovalo z dávné
minulosti. Když Julius Caesar dlel na návštěvě u egyptské královny Kleopatry, ukvapeně útočící římští vojáci způsobili
pustošivý požár, jemuž padlo za oběť značné procento ze 700 000 svitků uložených v knihovně. Marcus Antonius,
který nechal tento kulturní stánek opět postavit, si získal Kleopatřinu přízeň v neposlední řadě také proto, že jí náhradou
za spálené spisy daroval 200 000 svitků.
Alexandrijská knihovna v následujících desetiletích jen vzkvétala. Přetrvala až do roku 389 n.l.., než ji na rozkaz
císaře Theodosia opět vypálila zdivočelá tlupa „křesťanů“, popichovaná alexandrijským biskupem, proslulým náboženským
fanatikem. Lidé, kteří se zajímali o matematiku a astronomii, zaplatili svou badatelskou vášeň a vědychtivost
životem. Do plamenů bylo vhozeno víc než půl milionu svitků. Co zbylo, zničili hněvem zaslepení válečníci
chalífy Umara.
Podobně jako v případě náboženstvím maskovaného řádění v Alexandrii, kde se proměnilo v popel neocenitelné
vědění pocházející z třiceti předchozích staletí, probíhalo rovněž zničující náboženské tažení katolických misionářů
proti záznamům starých nauk indiánských kultur v Jižní, Střední a Severní Americe. Před více než pěti sty lety zamířil
Kryštof Kolumbus — Španěly nazývaný Colón — na západ, aby objevil cestu do Indie Atlantským oceánem. Aniž
to údajně tušil, nalezl nový kontinent. Po něm pak následoval jako heroická christianizace velebený výboj bílého
muže, který nebyl ničím jiným než řetězcem násilí, strašlivých zločinů a vyvražďování celých národů. Vykořenění potomci
zbídačelého lidu, jako např. hrdí Siouxové a Apači, dnes obývají ubohé rezervace a představují už jen 0,5 promile
obyvatelstva Ameriky. Téměř úplné vyhlazení indiánů se dotklo také jejich kulturního dědictví. Písemná svědectví
Mayů a Aztéků podlehla zkáze a žoldáci lačnící po zlatu dodatečně vyplenili cenné majetky původních obyvatel
Ameriky. Byl navždy ztracen poklad indiánské kultury, ojedinělý ve světových dějinách.
Category: Hádanky minulosti | Views: 905 | Added by: Draffix | Rating: 0.0/0 |
Total comments: 0
Only registered users can add comments.
[ Registration | Login ]
Přihlášení

Hledat

Odkazy

Statistika

Celkově online: 1
Hosti: 1
Uživatelé: 0


Copyright Mystery.at.ua © 2018
Make a free website with uCoz