Fantastickou teorii nám nabízejí inženýr a spisovatel narozený v Egyptě Robert Bauval a známý anglický badatel Graham Hancock. Podle jejich přesvědčení je sfinga pozůstatek neznámé vyspělé kultury z šerého dávnověku. Podporují své tvrzení počítačovými podklady, které ozřejmují, že sfinga je precizně ztvárněna podle astronomických aspektů. Vhodná data ovšem nespadají do doby kolem 2500 let před n.l., nýbrž až do období kolem 10 500 př. n. l. Rekonstrukce a výpočty se úžasně přesně shodují s prorockými záznamy jasnovidce Edwarda Cayceho. V uvedené epoše musel strážce pyramid nasměrovaný přesně na východ v okamžiku jarní rovnodennosti hledět na svůj pandán na obloze — na souhvězdí Lva. Z dalších výzkumů plyne, že hlava sfingy je zachovalejší než tělo a je v poměru k ostatním částem poměrně malá. Bauval a Hancock tvrdí, že postava původně také měla lví hlavu vhodnou k tělu, ale ta kvůli prudkým lijákům ke konci ledové doby zvětrala. K
... Číst dále »
Každý, kdo přijede do Egypta a ocitne se mezi pyramidami v Gíze, uvidí ze všeho nejdřív umělecké dílo, které jako by střežilo coby kamenná výstraha všechny faraónské stavby — sfingu. Kdo ale postavil tohoto obrovského kamenného lva s mužskou hlavou? Kdy k tomu došlo a proč? Velké zmatky panují už ohledně pohlaví této obojetné bytosti. Jak je to správně, je to ta sfinga, nebo ten sfinga? Obojí je možné. Původně byl použit řecko-latinský výraz pro lvici s hlavou ženy, která prý pobývala poblíž Théb a sežrala každého pocestného, když nedokázal uhádnout její hádanku. Teprve Oidipus podle legendy dokázal „strašlivou sfingu“ porazit. Sfinga v Gize má však mužské rysy, proto se jí také říká „androsfinga“ — sfinga-muž. Třebaže se „strážci pyramid“ momentálně nevede příliš dobře — jeho zchátralý stav si vyžaduje drahou renovaci — záhad nabízí stále dost. O nos přišla sfinga už před několika staletími, kdy jí ho někdo nechtě urazil, nebo —
... Číst dále »
Není sporu, že ve starém Egyptě museli působit geniální architekti, před jejichž uměním by měli smeknout dokonce i současní stavitelé. Dnes jsme spokojeni, už když se u různých budov jednotlivé konstrukční díly „rozcházejí“ o jeden či dva milimetry. Tyto závady jsou u „faraónských hrobek“ v Gize vyloučeny. Spadá stavba Velké pyramidy opravdu do doby vlády faraóna Chufua? Kdo byl vůbec Chufu (také Chufew či Cheops)? Jak už bylo řečeno, jeho ostatky se nikdy nenašly. Po domnělém staviteli největší pyramidy v Gíze zbyla pouze soška ze slonoviny objevená při vykopávkách v roce 1903. Je to jediná dochovaná podobizna božího krále. Většina faraónů po sobě zanechala obrovské sochy zobrazující celé dynastie. To není Chufuův případ. Proč tedy údajně tak mocný vládce nezanechal potomkům žádné významné monumenty? Byla pyramida jeho hrobka, jak nás tvrdošíjně ujišťuje tradiční archeologie? Je to oprávněná otázka, když vezmeme v úvahu vý
... Číst dále »
Domníváme se, že název „pyramida“ pochází z řečtiny. V každém případě bylo odvozeno z řeckého slova pyramis, které ve volném překladu znamená „rohatý koláč“. V Egyptě samotném se pyramidám říkalo mer — slovo, jehož původním významu se vedou spory. Německá autorka Milo Sediqová ve své knize Imhotep — Arzt und Baumeister der Pharaonen (Imhotep — lékař a stavitel faraónů) píše: „Toto slovo se ale také překládalo jako ,nástroj' a dávalo se do spojitosti s výrazem mer-khet. Z toho lze odvodit pojem nástroj vědění, přesněji řečeno nástroj sloužící k pozorování hvězd.“ Pyramidy jako obrovské observatoře a „sídla moudrosti“? Tato představa mi připadá pravděpodobnější než teze, že „rohatý koláč“ se stavěl pouze a výhradně jako místo posledního odpočinku zesnulého faraóna. Vlastní účel stavby zůstává neproniknutelný. Tvar těchto kamenných monumentů lze pravděpodobně odvodit od obdélníkových písečných pahorků, které v prehistorických
... Číst dále »
Zatím se žádnému historikovi nepodařilo nabídnout skutečně průkaznou verzi stavby tehdejších egyptských pyramid. Nikdo nebyl schopen přesvědčivě říct, v které době byly postaveny třeba Chufuova nebo Rachefova pyramida. Nikdo nemůže logicky vysvětlit, kolik bylo potřeba času na konstrukci a vybudování obrovského stavebního díla a jak mohli tehdejší stavitelé nasměrovat své umělecké dílo bez kompasu tak dokonale podle astronomických aspektů. Není rovněž známo, jak staří Egypťané dokázali tak přesně spojit kamenné bloky stejně jako hladké vyleštěné obkládací vápencové desky, které se nezachovaly. a okruh záhad se stále točí kolem otázky, k jakému účelu byla Velká pyramida vlastně postavena. Sice je považována za Chufuovu hrobku, ale vzdor všem snahám se dosud nepodařilo nalézt faraónovu mumii, a to ani ve slavné Králově komoře, ani nikde jinde v tomto impozantním stavebním díle. Když se to tak vezme, ve skutečnosti toho známe o věděn
... Číst dále »
Pochyby v souvislosti s dosavadní představou o stavbě monumentálních děl jsou oprávněné. Analýzou malty vědci zjistili, že materiál pocházející ze špičky Chufuovy pyramidy je starší než ten, který se používal v dolních partiích. Zdá se, že je jasno: Pyramidy se — jak vylíčil už před 2400 lety Herodotos — původně stavěly po jednotlivých terasách a poté se shora dolů uhlazovaly bílým vápencem. Zůstává i nadále záhadou, jak se to všechno dělalo. Odborník na pyramidy profesor Stadelmann nás chce přesvědčit, že stačilo přibližně 25 000 lidí, aby byla postavena Chufuova pyramida. Víc dělníků prý nebylo zapotřebí, tvrdí. K podobným závěrům dochází také francouzský egyptolog Georges Guyon ve své knize Chufuova pyramida. Dvacet pět tisíc dělníků — to by bylo asi pouze jedno procento tehdejšího egyptského obyvatelstva (pouhý odhad). To je překvapivě málo. Příliš málo, jak se mnozí domnívají. Renomovaní egyptologové vycházejí ve svých úvahác
... Číst dále »
Věda mezitím dokázala vyvrátit leccos z tradičních představ, ale je jen málo toho, co je skutečně jisté. Stejně jako dřív je sporné, jak byly pyramidy postaveny, když ne zázrakem. Z učebnic dějepisu se dozvíme, že Velká pyramida byla postavena údajně za pouze třiadvacetileté vlády faraóna Chufua (4. dynastie kolem 2553–2530 př. n. l..). To však znamená, že každý den muselo být nalámáno, vydlabáno, otesáno, přivezeno, přeloženo na val v poušti a (jak zní domněnka) dopraveno po rampách na staveniště v průměru tň sta vápencových kvádrů o celkové hmotnosti osm set tun. Budiž zdůrazněno, že každý den. Ke stavbě egyptského divu světa mělo stačit asi 100 000 dělníků (podle jiných propočtů pouze asi 25 000) pracujících v akordu. Protože chybí doložitelná fakta, jde o čistě fiktivní dohady archeologů. Stačí si vysvětlit tento výkon pouze „dobrou organizací“? Byla to pouze touha po slávě velikášského panovníka, která odůvodnila existenci to
... Číst dále »
Když se ptáme na poslední tajemství našeho světa, bezděky si vzpomeneme na pyramidy v Gíze. Zvlášť záhadné jsou pro nás dvě z celkem více než devadesáti egyptských pyramid. Je příznačné, že obě stavby vděčí za svou existenci jedné faraónské dynastii. Míníme tím Chufuovu (Cheopsovu) a Rachefovu (Chafreovu) pyramidu. Každá sama o sobě představuje opravdovou výzvu pro moderní vědu. Už celá staletí dodávají pyramidy křídla naší fantazii a přitahují návštěvníky z celého světa. Když se z autobusů cestovních kanceláří vyhrnou zpocení turisté a vydají se na prohlídku k pyramidám v Gíze poblíž Káhiry, stane se s našimi současníky zvyklými na senzace cosi překvapujícího. Jsou zaskočeni pohledem na tyto mohutné kamenné monumenty. Rád přiznávám, že se mě vždy zmocní stejný pocit. Výhled z Velké pyramidy je umožněn pouze místním mladíkům, kteří přestupují zákaz lézt nahoru stejně lehkovážně jako autor, který ovšem musel dát „bakšiš“. Odvážný <
... Číst dále »
Když jsem procházel bogotským Muzeem zlata, nepřestával jsem žasnout. Je nádherné, jaké světově jedinečné poklady jsou v něm uloženy. Řemeslná elegance a rafinovanost šperků svědčí o vysokém stupni vývoje předkolumbovské kultury. Mnoho nepatrných skvostů má tak jemné zpracování, až se téměř nechce věřit, že by byly zhotoveny bez použití zvětšovacích skel. Vedle klenotů vyrobených filigránskou technikou ze zlatých drátků je umístěna známá tabule. Primitivní chlupatý člověk z doby kamenné na ní opracovává dlátem a kladivem zlatou sochu. Je to pravdivá představa vzhledem k jemné precizní práci? Existovalo už tehdy know-how, o němž dodnes nic nevíme? Profesor Gutierrez se chvíli přehraboval v bedně se svými poklady a vytáhl několik zvláštních malých předmětů. Jsou to relikty, kterých byla v Kolumbii vykopána spousta, které ale archeologové považují za pouhé „kultovní objekty“ nebo „symboly plodnosti“. Designér Gutierrez je naproti tom
... Číst dále »
Svatý Augustin se ve svých dílech ze 4. století n. l. zmiňuje o zázračné svítilně, o tajemném, nepřetržitě zářícím zdroji. Ani voda, ani vítr nedokážou zhasit toto svítidlo uchovávané v Isidině chrámu. O podivných osvětlovacích tělesech hovoří mýty téměř všech národů. Rádi připisujeme tyto dochované zmínky starověkým utopiím a bájím. Přesto analýza elektrobaterií z předkřesťanské doby ukázala (i když se mnozí badatelé starověku jen těžko smiřují s tímto dokladem dávné technologické znalosti), že s elektřinou uměli zacházet už lidé na úsvitu našich dějin. Lze odporovat spoustou pramenů a nálezů tradičnímu historickému názoru, podle nějž objevil působení elektrického proudu až v roce 1820 Dán Hans Christian Örsted, po něm pokračoval ve výzkumech Michael Faraday a konečně žárovku vynalezl až v roce 1871 Thomas Alva Edison. Horká stopa vede, jako tolikrát, do země faraónů — do Egypta. Nejen Parthové, ale také staroegyptští kněží — ... Číst dále »
Využití zdrojů elektrického proudu v dávných dobách v žádném případě nepatří jen do říše pohádek nebo snů. Bagdádské muzeum má ve svém vlastnictví elektrickou baterii z předkřesťanského parthského období, která funguje na galvanickém principu a používala se ke zlacení božích soch. Ve vídeňském Technickém muzeu lze vidět rekonstruovanou kopii této baterie. To, co, jak se zdá, naznačují mnohé legendy – a co byli staří kněží zjevně schopni realizovat – bylo provedeno v roce 1978 v praxi a před kritickými očitými svědky. Ředitel Hildesheimského muzea, doktor Arne Eggebrecht, a tamní restaurátor Rolf Schulte nejprve zhotovili přesnou kopii parthského hliněného džbánu nalezeného v dnešním Iráku a nezapomněli ani na kovové vložky — zcela věrné originálním. Potom v září pozvali do muzea několik odborníků a předvedli jim zajímavý experiment. Neobvyklé pozvání zvědavě přijali jeden zlatotepec, dva chemici z oddělení vývoje baterií ve
... Číst dále »
Zdá se, že z vědění našich předků se zachovaly spíš jen fragmenty. Často si nedovedeme vysvětlit jejich smysl a účel. Záhadné nálezy v dějinách lidstva bývaly kdysi reálnými věcmi, přestože mezitím upadly v zapomenutí. Platí to také pro ony tajemné „kultovní objekty“, o nichž se zmiňují pradávné náboženské texty? Je možné najít ve starých mýtech skryté narážky na kdysi existující technologické vědomosti? Jde o bájivé fantazírování, nebo o nepochopené tajné vědy? Starý zákon hovoří o izraelitském kultovním předmětu, o tzv. „arše úmluvy“ nebo také „arše Boží“ či „arše svědectví“. Co to bylo za zvláštní předmět? Oficiálně, podle konfesního učení, prý sloužila archa úmluvy výhradně k tomu, aby uchovávala a chránila kamenné desky Zákona, které patriarcha Mojžíš přinesl z Boží hory na Sinajském poloostrově. Tajemná síla vycházející z této skříňky mohla při neodborném zacházení působit rušivě a životu nebezpečně. Přesto existují i
... Číst dále »
Náš vyvíjející se vesmír má ctyri základní složky: hmotu, zárení, prostor a cas. Všechny tyto složky mohou být mereny s velkou presností. Merení casu Každý opakující se jev muže být použit k merení uplynulého casu. Príroda dala už našim predkum tri úkazy, podle nichž lze merit cas:
Jeden den (perioda strídáni svetla a tmy) je dána rotací Zeme kolem své osy. Slunecní den trvá asi o 4 minuty déle než jedna otácka vzhledem ke hvezdám. Stred slunecního disku (skutecného Slunce) se pohybuje po ekliptice s promenlivou rychlostí – rychleji v zime, pomaleji v léte. Proto byl astronomy zaveden pojem „fiktivní Slunce“, které se pohybuje po rovníku s konstantní rychlostí. Myšlené Slunce a skutecné Slunce se potkávají jednou rocne v bode jarní rovnodennosti.
Jeden obeh Mesíce kolem Zeme (= synodický mesíc) je používán jako mesíc a jeho ctvrtina je týden. Mesíc v první ctvrti, celý Mesíc a Mesíc v poslední ctvrti je viditelný pro každého a odkudkoli a casový interval mezi fázemi je s
... Číst dále »
Nesrovnalosti v naší minulosti vystavují současné vědce tvrdé zkoušce a zpochybňují naše tradiční pojetí dějin. Svědčí o tom mimořádné nálezy z křišťálu, mj. tajemné lebky, masky z křemene, antické optické čočky nebo neznámé kultovní předměty. Již neandrtálci dovedli precizně opracovávat předměty z křišťálu. Přitom byli tito pravěcí lidé považováni za „primitivy“. Přesto nijak nezaostávali za homo sapiens ve výrobě nástrojů, v oblečení a technice lovu, měli dokonce objemnější mozek než novodobý člověk a pohřbívali své mrtvé, jak dokládají např. nálezy koster v Iráku. O to méně se hodí do obvyklého obrazu fakt, že se rodové linie moderního člověka a neandrtálce rozdělily už asi před 600 000 lety. Mnichovští genetici doložili, že kostnatý tvor z doby ledové je jen velmi vzdáleně příbuzný modernímu člověku. To, že neandrtálci byli mnohem pokročilejší, než se jim obecně přisuzuje, se ukazuje jasně na 50 000 let starých ozdobnýc
... Číst dále »
Píšeme rok 1901 (některé prameny udávají rok 1902), je Bílá sobota. Vlny vysoké několik metrů si pohazují s malým potápěčským člunem jako s ořechovou skořápkou. Egejské moře zase jednou „řádí“. Muži na palubě mají plné ruce práce a dělají všechno pro to, aby se plavidlo nerozbilo o útesy. Řečtí potápěči se rozhodli ponořit pod hladinu poblíž skalnatého řeckého ostrova Antikythéry — v té době ale zuřila bouře a hrstka námořníků byla ráda, že je vlny nespláchnou do moře. Druhý den ráno už nic nenasvědčovalo, že ještě včera zuřila bouře. Obloha byla zářivě modrá, moře klidné, zkrátka a dobře krásnější velikonoční neděli nebylo možné si představit. Egejské moře se ukazovalo z nejmírumilovnější stránky. Potápěči se nachystali k lovu podmořských hub. Jenže náhle bylo všechno jinak. Pozornost potápěčů nevzbudily houby — nýbrž ztrouchnivělý vrak lodi. Kutr ležel na mořském dnu v hloubce asi šedesát metrů. Už první prohlídka lodi od
... Číst dále »
Z dávných vědomostí prastarých kultur zbyly jen fragmenty. Vědci zabývající se starověkem musejí často pracně skládat z těchto zlomků jakousi mozaiku. Nesmí však nikoho udivovat, že v této skládačce chybí většinou důležité kamínky, a proto zůstává tento obraz naší minulosti útržkovitý, zamlžený a neprobádaný. Stěží si lze zcela vysvětlit už jazykový svět našich předků. Nikdo neví, kdy nebo kde jazyky vznikly, který z nich byl první nebo která řeč je nejstarší z těch, jimiž se dodnes mluví. Existují domněnky, že první hláskové signály pocházejí ze světa zvířat, že napodobují ptačí štěbetání. Tímto neobvyklým způsobem se „švitoří“ např. ve východoturecké vsi Cuskoy. Proto se jí také říká „ptačí ves“. Místní obyvatelé napodobují štěbetání a trylkování opeřenců tak dokonale, že je lze stěží rozeznat od skutečného ptačího švitoření. Podobné je to u Guanchů, tajemných, urostlých bílých praobyvatel Kanárských ostrovů. Když se s nimi ve <
... Číst dále »
