Domníváme se, že název „pyramida“ pochází z řečtiny. V každém případě bylo odvozeno z řeckého slova pyramis, které ve volném překladu znamená „rohatý koláč“. V Egyptě samotném se pyramidám říkalo mer — slovo, jehož původním významu se vedou spory. Německá autorka Milo Sediqová ve své knize Imhotep — Arzt und Baumeister der Pharaonen (Imhotep — lékař a stavitel faraónů) píše: „Toto slovo se ale také překládalo jako ,nástroj' a dávalo se do spojitosti s výrazem mer-khet. Z toho lze odvodit pojem nástroj vědění, přesněji řečeno nástroj sloužící k pozorování hvězd.“ Pyramidy jako obrovské observatoře a „sídla moudrosti“? Tato představa mi připadá pravděpodobnější než teze, že „rohatý koláč“ se stavěl pouze a výhradně jako místo posledního odpočinku zesnulého faraóna. Vlastní účel stavby zůstává neproniknutelný. Tvar těchto kamenných monumentů lze pravděpodobně odvodit od obdélníkových písečných pahorků, které v prehistorických dobách zakrývaly prosté hroby Egypťanů. Lze přinejmenším pochybovat o tom, zda jsme se tímto výkladem přiblížili pravdě. Jak se z malé hrobové mohyly stal antický div světa? Co způsobilo tento obrovský stavebně technický skok? Podle domnění egyptologů se stavba Chufuovy pyramidy zdařila až na třetí pokus. Za nejstarší je považována stupňovitá pyramida vysoká 62 m v Sakkáře, kterou je třeba stejně jako pyramidy v Gize považovat za největší architektonický div. Vymyslel a navrhl ji pro panovníka z 3. dynastie Džosera kolem roku 2680 př. n. l.. slavný architekt Imhotep. Ve druhé fázi vznikla 92 m vysoká stupňovitá pyramida v Médúmu, později opatřená hladkým povrchem. Byla postavena pro krále Snofrua, prvního faraóna 4.dynastie, kolem roku 2630 př. n. l.. Je považována za logické pokračování stupňovité pyramidy a údajně skončila neslavně „obrovskou stavební pohromou“. Jak mezitím vyšlo najevo, šlo o omyl: pozoruhodná deformace pyramidy v Médúmu ležícím asi 8 km jižně od Káhiry, byla záměrná. Egyptský archeolog doktor Alu El-Chou Ri narazil při vykopávkách u paty monumentální stavby na uhlazené kameny. Protože pyramidy se vždy obkládaly shora dolů, musela být vědomě takto konstruována a dokončena také pyramida neobvyklého vzhledu v Médúmu. Král Snofru potřeboval na svou cestu na onen svět zřejmě hned několik hrobek, neboť kolem roku 2620 př. n. l.. nechal vybudovat v Dahšúru 104 m vysokou „Lomenou pyramidu“. Lomená pyramida dostala své jméno proto, že se v poloviční výšce úhel jejího sklonu náhle zmenšuje. Tato pyramida ještě zdaleka neprozradila všechna svá tajemství. Archeologové, kteří od 19. století stále znovu cítili v severní chodbě nezvyklý průvan, si to vykládali jako nepřímé potvrzení toho, že se v nitru pyramidy nacházejí ještě neobjevené prostory. Snofru se nespokojil s dvěma hrobkami, a tak byl v roce 2610 postaven údajně třetí jeho poslední útulek — Červená pyramida v Dahšúru, původně nazývaná „Zářivá“. Je považována za první pyramidu, jejíž vnější zdi byly od počátku vrstveny horizontálně a opatřeny hladkým leštěným obložením ještě dřív, než kolem roku 2550 př. n. l.. začal „program výstavby“ na gízské plošině. O vývoji a významu stavění pyramid existuje mnoho kuriózních teorií. Evropané ve středověku spatřovali v „kamenných horách“ Jozefovy biblické obilnice, v nichž faraón skladoval obilí ze sedmi tučných let. Existují ale také výklady, že šlo o knihovny, luxusní sluneční hodiny, zaměřovači stanice pro návštěvníky z cizích světů a „elektrárny“ využívající kosmickou energii. S velmi neobvyklou interpretací přišel rakouský elektroodborník Hermann Waldhauser, který považuje Chufuovu pyramidu za nástroj, který starým kněžím umožňoval ovlivňovat počasí ve svůj prospěch. Waldhauser se ve své hypotéze mj. opírá o jeden detail ve zprávě řeckého dějepisce Herodota, který jasně a jednoznačně říká, že „od Nilu byl vybudován vodní kanál k Chufuově pyramidě, do nějž byla přivedena voda, která protékala vnitřkem ,hrobky'.“ Podle Waldhauserových závěrů byla pyramida už svým tvarem předurčena k tomu, aby sloužila jako ideální „odpařovací plocha“. Dále expert předpokládá existenci čerpacího zařízení uvnitř pyramid, které mělo urychlit odpařování vody. Ve své knize Regenzauber der Pharaonen (Dešťové kouzlo faraónů) vysvětluje, že voda byla rozváděna připravenými kanály uvnitř pyramid do stran. „Žár“ způsobený slunečním zářením pak vodu začal odpařovat a uvedl do pohybu také vzduch. Potom nastalo zmíněné „dešťové kouzlo“, které tehdy chránilo egyptskou krajinu před suchem — díky technickým a matematickým znalostem zasvěcených adeptů, alchymistů a zasvěcenců tajných mysteriózních kultů. Před několika lety se přihlásil o slovo archeolog vyučující na floridské univerzitě Barry profesor Joseph Davidovits. Vlastním výzkumem prý zjistil, že pyramidy v Gíze (zvláště pak ty, které se připisují Chufuovi a Rachefovi), nebyly postaveny z přírodního kamene, nýbrž z umělého kamene podobného betonu. Americký vědec nesdílí názor hájený egyptology, že kameny na stavbu údajných královských hrobek dopravily tisíce dělníků z blízkých i dalekých lomů. Ze starých spisů prý vyčetl, že faraón Džoser, kterému bývá stupňovitá pyramida v Sakkáře připisována, dostal k její stavbě před více než 4600 lety příslušné pokyny od „boha“. Ten mu uložil, aby drtil různé druhy hornin v okolí a míchal je dohromady. Pokud se americký archeolog nemýlí, byl by to vskutku pozoruhodný úkol. Nepřipadá mi důležité jen to, zda je do všech podrobností přesné Davidovitsovo tvrzení, že pyramidy v Gíze byly postaveny z umělého kamene. Stejně zajímavý je rovněž pasus týkající se pověřovatele. Tedy údajného „boha“, na kterého faraón Džoser zjevně spoléhal při svém plánování. O koho nebo o co mohlo jít? Skrýval se za tímto božstvem ve skutečnosti nějaký mocný velekněz? Vydal pokyny geniální lékař a architekt Imhotep, považovaný za vynálezce egyptského kamenného stavebního umění? O jeho životě a díle víme jen to, že byl poradcem panovníka Džosera. Legenda vypráví, že Imhotep dostal v poušti severně od Memfisu od tajemných „bohů“ knihu, v níž se údajně nacházely konstrukční plány pyramidy v Sakkáře. Imhotepovy knihy zmizely stejně jako jeho hrob. Milo Sediqová pochybuje, že se místo Imhotepova posledního odpočinku vůbec kdy najde, a vzápětí pokládá odvážnou otázku: „Vrátil se tento velký lékař a stavitel, jemuž Egypt vděčí za mnohé, nejen se svou duší, ale také se svým tělem zpátky ke svým kosmickým učitelům?“ Zda při stavbě pyramid „vypomáhali“ cizí návštěvníci z kosmu a obstojí-li ve vážné prověrce tvrzení profesora Davidovitse, že pyramidy v Gíze byly postaveny z umělého kamene, zůstává zatím nejasné. Egyptské úřady mu výslovně zakázaly prozkoumat v laboratoři vzorky materiálu ze zdí. Japonská ostuda se stavbou miniaturní pyramidy v roce 1978 zapůsobila na Chufuovy potomky zřejmě jako dostatečná výstraha…
