Pochyby v souvislosti s dosavadní představou o stavbě monumentálních děl jsou oprávněné. Analýzou malty vědci zjistili, že materiál pocházející ze špičky Chufuovy pyramidy je starší než ten, který se používal v dolních partiích. Zdá se, že je jasno: Pyramidy se — jak vylíčil už před 2400 lety Herodotos — původně stavěly po jednotlivých terasách a poté se shora dolů uhlazovaly bílým vápencem. Zůstává i nadále záhadou, jak se to všechno dělalo. Odborník na pyramidy profesor Stadelmann nás chce přesvědčit, že stačilo přibližně 25 000 lidí, aby byla postavena Chufuova pyramida. Víc dělníků prý nebylo zapotřebí, tvrdí. K podobným závěrům dochází také francouzský egyptolog Georges Guyon ve své knize Chufuova pyramida. Dvacet pět tisíc dělníků — to by bylo asi pouze jedno procento tehdejšího egyptského obyvatelstva (pouhý odhad). To je překvapivě málo. Příliš málo, jak se mnozí domnívají. Renomovaní egyptologové vycházejí ve svých úvahách z toho, že kameny na stavbu pyramid se lámaly v bezprostřední blízkosti Gízy. Toto zbožné přání bylo už mezitím přesvědčivě vyvráceno. Německá egyptoložka Rosemarie Klemmová a její muž, geolog Dietrich Klemm, prozkoumali víc než čtyři sta historických kamenolomů v Egyptě a srovnávali tamní druhy kamene s bloky ve Velké pyramidě. Výsledek: Materiál použitý pro stavbu Chufuovy pyramidy byl přivezen ze všech oblastí Horního a Dolního Egypta. V souvislosti s tím se objevuje nový problém. Znamená to přece, že stavba pyramidy musela být mnohem náročnější, než se dosud předpokládalo. Z výpočtů plyne, že na tom, aby byl v Gíze každé dvě minuty zasazen opracovaný kámen o průměrné hmotnosti dvě a půl tuny, se musela v kamenolomu, na přepravě a na stavbě podílet obrovská masa pracovních sil. a to nezapočítáváme čas potřebný k tomu, aby se obří kameny nalámaly, odtáhly z lomu, nalodily a vytáhly nahoru, jakož i dobu, kterou trvalo postavit mohutné rampy kolem pyramid, vykopat kanály a přístavy pro nákladní lodi přepravující kameny a zásoby. a to už ani nemluvíme o práci navíc způsobené úrazy, rozlámanými bloky opláštění, vadnými pracovními nástroji, přestávkami na odpočinek apod. a jakkoli to zní divně, o této „nesmyslné“ dřině neexistuje nikde žádná písemná nebo obrazová zmínka. Měli tehdejší mocipáni snad k dispozici pomůcky, které dodnes neznáme? a pokud ano, odkud je měli? Mnozí badatelé řešící záhadu stavby pyramid se proto odvolávají na „Herodotovy stroje“. Kolem roku 450 př. n. l.. přicestoval do Egypta Herodotos z Halikarnassu, „otec historie“. Zpráva, kterou napsal o své návštěvě, obsahuje osobní cestovní zápisky a vyprávění egyptských mudrců a duchovních. Zmiňovány jsou nástroje, s jejichž pomocí se pyramida stavěla — jednoduché vrátky, valivé špalky a páková zařízení. Těžký stavební materiál se dopravoval údajně po čtyřech gigantických rampách a potom se zvedal nahoru. S takovými zařízeními měla být stavba jednodušší, než si dosud všichni mysleli.Většina současných egyptologů se domnívá, že k přepravě kamenných bloků se používala pouze jedna rampa, která se postupně bourala současně s tím, jak pokračovaly práce na opláštění pyramidy. „Kameny se zvedaly pomocí dřevěné konstrukce. Takto dělníci přemístili kameny ze země na první terasu, kde bylo připraveno další lešení, po němž se kámen dopravil na druhý schod.“ Takové zařízení bylo na každém stupni až ke špičce, popisuje Herodotos. Přesněji bohužel postup zvedání nepopisuje. Kritikové této teorie poukazují na fakt, že při takové stavební metodě by uplynulo příliš mnoho času, než by se dopravily nejhořejší obkládací desky až na vrchol pyramidy. Ačkoli se mnoho výzkumníků odvolává na Herodotovy písemné podklady, jsou ochotni akceptovat pouze ty pasáže textu, které vyhovují běžnému egyptologickému obrazu světa. Dochované materiály, které připadají novověkým badatelům v oboru prehistorického myšlenkového dědictví příliš nepravděpodobné, jsou ignorovány nebo pohrdavě odbývány jako „fantazírování“. Mnohá líčení egyptských kněží zní vskutku bájivě, ale právě proto mi připadá, že se vyplatí jít po stopách legendy. V jedné poznámce je např. zmínka o 341 kolosálních sochách, které egyptští nositelé tajemství ukázali svému prominentnímu hostu z Řecka. Znamená to, že každá jednotlivá socha (jak líčí Herodotos) symbolizuje ve skutečnosti generaci duchovních hodnostářů, kteří by byli obsáhli období 11 340 let. a každý z těchto chrámových strážců, jak se dozvídáme v druhé knize jeho Dějin (histories apodexies), měl prý už za svého života vlastní památník — avšak předtím, než byla zhotovena první socha, prý žili a vládli v Egyptě osobně „bohové“. Potom ale už žádný nebešťan nenavštívil zem na Nilu, jak poznamenává Herodotos v závěru svých egyptských zápisků. Co to asi bylo za „bohy“? Proč měly tyto bytosti lidský zevnějšek? Že by se kněží jen bavili na Herodotův účet? Nebo vůči němu postupovali podle určité metodiky? Tajili to, co muselo zůstat bezpodmínečně skryto zrakům neegyptského vnějšího světa? a třeba také techniku svých stavebních inženýrů? Nepoužívá se snad v mnohých případech podobná taktika dodnes? Odkud by se jinak asi vzal výraz průmyslová špionáž? Možná to byl důvod, proč tehdy veleknězi naivnímu Herodotovi namluvili svou obvyklou a rozumně znějící verzi o stavbě pyramid pomocí pákových zařízení. Nebo to nevěděli ani sami egyptští veleknězi, protože pyramidy byly postaveny dávno před nástupem faraónských dynastií? Ať už to bylo jakkoli, skutečností je, že zcestovalý Řek byl první kronikář, který podal užaslým čtenářům mimo říši faraónů první zdánlivě přesnou zprávu o egyptském divu světa. Zdánlivě proto, že v ní zůstává nezodpovězeno mnoho otázek. Nejasné Herodotovy informace o stavbě Velké pyramidy patrně byly také důvodem, proč se tímto tématem začal zabývat rovněž americký námořní atašé F.M.Barber. Tento fregatní kapitán s obrovskými technickými znalostmi, který byl koncem 19. století posádkou v Egyptě, byl přesvědčen o tom, že při stavbě Chufuovy pyramidy byly použity ocelové jeřáby. Jen tak by totiž bylo bývalo vůbec možné zvedat do výšky několikatunové kamenné bloky, tvrdil. Většina egyptologů Barberovo tvrzení okamžitě odmítla. Nebyli ochotni — jak vzpurný fregatní kapitán pravděpodobně doufal — přiznat inženýrům říše faraónů technologické znalosti. Taková možnost se příčila tradičnímu pojetí stavu vědomostí ve starém Egyptě. a na tomto pojetí se od té doby také nic nezměnilo. Na zatvrzelém bojkotu zmíněné nekonvenční hypotézy konečně také ztroskotal Barberův nápad rozšířit mezi lidi svou knížečku Mechanické triumfy starověkých Egypťanů uveřejněnou na přelomu století, v níž rozvedl svou teorii o ocelových jeřábech. Po více než sto letech se na angažované dílko fregatního kapitána v podstatě zapomnělo. Nedá se už doložit, jaký byl původní účel stavby pyramid. Mnozí historikové se domnívají, že tvar kamenných monumentů lze odvodit z obdélníkové písečné mohyly, která v prehistorických dobách pokrývala prosté hroby Egypťanů. Je ovšem sporné, zda tato hypotéza sama o sobě platí.
