Mýtus o potopené Atlantidě je snad nejznámější na světě. Existují ještě jiná bájemi opředená místa tohoto druhu? Dochované prameny o tom skutečně hovoří, byť nejsou nezpochybnitelné. a právě z oblasti, v níž před pradávnem zmizel božský král Viracocha — v Tichém oceánu. V 19. a 20. století věřili někteří vědci, že muselo jít o tajuplné království jménem Mu. V roce 1926 uveřejnil v Indii žijící Brit, plukovník James Churchward, výsledky své celoživotní výzkumné práce v knize Ztracený kontinent Mu (The lost Continent of Mu). O mediální rozruch měl postaráno, vždyť tvrdil, že má pádné důkazy o tom, že v Pacifiku kdysi byl potopený kontinent Mu. Biblický příběh stvoření, prohlašoval dále Churchward, nepochází od národů na březích Nilu nebo Eufratu, nýbrž z Mu, pravlasti všeho lidstva. Churchward tvrdil, že ho jeden starý asijský kněz naučil překládat hieroglyfy v archaické řeči Mu vyskytující se na kamenných tabulkách nalezenýc
... Číst dále »
Atlantidou se dosud důkladně zabývalo mnoho badatelů, jedni bájivěji, jiní seriózněji. Otázka pravdivosti Platonových textů je stále ještě otevřená. Jedním z těch, kteří poctivě usilovali o vyřešení záhady, byl vídeňský inženýr Otto Heinrich Muck (1892–1956). Vážený badatel a vynálezce pracující pro přední průmyslové firmy (2000 patentů) znovu oživil Donnellyho hypotézu o Atlantidě a pokusil se podpořit ji vědeckými argumenty. Výsledkem byla jeho kniha Vše o Atlantidě, která byla vydána v roce 1976, tedy až dvacet let po jeho smrti. Experti mnohé z Muckových teorií zpochybňují, ale i jeho kritikové připouštějí, že předložil fascinující souvislosti týkající se prastaré záhady potopeného kontinentu. Když už to nejsou žádné důkazy, pak alespoň jde o vzrušující indicie, které Platonovu zprávu podporují nebo jí přinejmenším neodporují. Jeden záchytný bod: Jezera Sete Cidades (Sedm potopených měst) u Sao Miguel na Azorských ostrovech le
... Číst dále »
Je Atlantida pouhá fikce? Proč se potom lidstvo od dob Platona stále znovu zabývá tímto tématem? Že by to byl výraz romantické touhy po ztraceném ráji? Stesk po mateřském klíně všech kultur a vzpomínka na něj? O Atlantidě bylo dosud napsáno téměř třicet tisíc knih obsahujících ty nejprotikladnější teorie. Ve středověku významně poznamenaném křesťanstvím, upadla ostrovní říše v zapomnění; až za renesance se znovu dostala do povědomí Evropanů. V této epoše se opět četly klasické antické texty, především pak v Itálii. Mnozí učenci z minulosti i současní badatelé se domnívají, že Atlantida leží v místě, o němž se zmiňuje Platon ve svém příběhu. Už samo jméno totiž jasně ukazuje, že legendární zem je třeba hledat v Atlantském oceánu. Jezuitský páter Athanasius Kircher, jehož dílo Mundus Subterraneus vyšlo v roce 1664, se domníval, že poznává v atlantských Azorských ostrovech vrcholek potopeného kontinentu, a nakreslil na svou dobu neuv
... Číst dále »
Existovala Atlantida doopravdy? Pokud ano, pak by se měly někde najít stopy této bájemi opředené kultury — ale kde? Dodnes se pokoušely stovky vědců rozluštit hádanku zvanou Atlantida. Zatím marně. Hlavní problém tkví v tom, že jediný „svědek“ Platon je už hezkou řádku let (přesněji 2349 let) po smrti. On sám nikdy Atlantidu neviděl, ale dodnes se těší pověsti skvělého filozofa. Z jeho zprávy nepochybně plyne, že považoval Atlantidu osobně za historicky doloženou. Ve svých dialozích čtyřikrát důrazně opakuje, že zmiňovaný ostrov není smyšlenka, neboť o něm slyšel od svého děda. Ten se o Atlantidě zase dozvěděl svého času od svého předka Solóna, který byl v Egyptě. Autor výslovně ujišťuje čtenáře, že tyto informace pocházejí z posvátného města Sais (Saj). Platon proto jen reprodukuje to, co vypověděl o Atlantidě Solón. Solón zase našel příslušnou zprávu na jedné stéle v sajském Neitině chrámu a opsal ji v podrobnější verzi z jedné
... Číst dále »
Co si myslíte o Atlantidě? Že jde o prastarou báj, nebo o dochovaný záznam skutečnosti? Již více než sto let se badatelé, spisovatelé a laikové zabývají legendou o potopeném kontinentu, o němž nikdo neví, zda skutečně existoval. Jedni se domnívají, že pozůstatky zaniklého zlatého města se nacházejí na Helgolandu, druzí věří, že Atlantidu je možné umístit na Kanárské ostrovy nebo chtějí hledat její pozůstatky v pověstném Bermudském trojúhelníku, jiní zase považují příběh o Atlantidě prostě za smyšlenku. Je možná těžké si představit, že přibližně před 11 500 lety existovala úžasně vyspělá kultura. Prehistorikové se domnívají, že dějiny lidstva začaly před necelými 5000 lety, tedy někdy v roce 3000 před Kristem. Z dřívějších časů známe stěží něco víc než to, co se uvádí v bibli a jiných náboženských knihách. Existují ale historické záznamy, které se odvolávají na události, které se odehrály kolem roku 9500 př. n. l. Nepocházejí jako
... Číst dále »
Ukrývá Chufuova pyramida dosud neobjevené komory? Kde jsou uloženy faraónovy poklady? Chránila jeho nabalzamované tělo před hanobiteli hrobů nějaká tajná skrýš? Jak je to s legendární „komorou vědění“, o níž se neustále zmiňují egyptské mýty? Existuje doopravdy? Bude možné odhalit její tajemství? Takto se možná ptal koncem 60. let minulého století přední americký fyzik a pozdější nositel Nobelovy ceny profesor doktor Luis Alvarez. Alvarez se nejprve zabýval návrhem svého přítele profesora astronomie Williama Kingslanda. Ten se totiž zasazoval o neobyčejný experiment, při němž měly být v Královské komoře vysílány rádiové vlny o délce pět metrů. Panovalo přesvědčení, že tento pokus umožní lokalizovat zatím neobjevené duté prostory. Luise Alvareze tento nápad nadchl a rozhodl se, že ho uskuteční. Následovaly první experimenty a nakonec — jako výsledek dlouhodobějšího výzkumu — byl sestrojen přístroj nazvaný jeho tvůrcem „jiskrová kom
... Číst dále »
Podobnou schopnost létat, jaká se připisuje obeliskům, je třeba přisoudit zřejmě také symbolu okřídleného slunečního disku. Je jím zlatá koule nebo zlatý kotouč s rozepjatými perutěmi, jež se nazývají také okřídlené slunce. Toto slunce je většinou ještě vybaveno dvěma „operami“, které odborníci přirovnávají k oheň dštící královské kobře. Občas řídí prehistorické letadlo lidská bytost nebo božstvo, vznášející se nad lidským davem. Takto je to znázorněno a zvěčněno na skalních památnících, jako třeba v Persepoli (dnešní Írán). Tyto výjevy odporují běžnému učeneckému názoru, podle nějž okřídlený disk zobrazuje pouze slunce nebo jiné hvězdy. V jednodušším provedení se objevuje okřídlené slunce na četných asyrských a sumerských stélách, tabulkách a svitcích, na nichž však prozrazuje svůj vlastní účel — jako stroj sloužící k létání. a přirozeně také nacházíme toto boží znamení rovněž na monumentech z biblických dob, kde je vždy spojován
... Číst dále »
Kde najdeme ona místa v textu, která vyvolávají úvahy o letech do vesmíru ve starověku? Některá jsme si citovali už dříve. Skutečně zlatým dolem, co se týká popisů božích létacích strojů a jejich posádek, je Egyptská kniha mrtvých, jejímž autorem je údajně Thovt. V mnoha úryvcích je let ke hvězdám líčen tak živě, že si maně vzpomeneme na současnou kosmonautiku, třeba když se říká, že bůh „Hor dlí ve svém létajícím božím oku, uprostřed svého záření, ponořen do hlubiny moře světla“. Nebo když se jinde píše: „Vizte, jak obklopen září, s napjatými plachtami, pluji v nebeské bárce vzhůru ke hvězdám uprostřed plamenného ostrova!“ Mnohé legendy názorně popisují, jak se objevovaly a přistávaly boží stroje. Zvlášť přesně to líčí báj západoafrického kmene Dogonů žijícího v Mali. Archa božského Nomma prý, jak tvrdí dogonští šamani, přistála na severovýchodě oblasti, kde kmen původně žil. Báje přesně reprodukují rovněž zvuky, které arc
... Číst dále »
Skeptikové považují myšlenku mimozemských zásahů za „nesmysl“. Co však opravdu svědčí proti hypotéze prehistorické návštěvy z kosmu? Pokud to nebyli žádní návštěvníci z cizích hvězd, kdo potom byli tito uctívaní a obávaní „strážci nebes“, o nichž se tak názorně hovoří ve svědectvích proroka Henocha? Všechny velké dochované doklady o minulosti lidstva o nich mluví tím či oním způsobem jako o nadpozemských učitelích ze vzdáleného světa. Ovládali mnohem vyspělejší techniku, a proto je lidé považovali za „bohy“. Zvlášť hluboko se vryla tato myšlenka do světa představ starých Egypťanů. Podle odborníků působí tato nadpozemská božstva v oblasti okultně-náboženských vizí. a výraz „okultní“ se obecně zaměňuje s pověrou. Ale právě v tom tkví „jádro pudla“. Okultismus nemá s pověrou vůbec nic společného. Slůvko okultní pochází z latiny a znamená asi tolik co „tajný, tajemný, skrytý“. V důsledku toho je třeba okultismus ztotožnit s „tajnou vě
... Číst dále »
Moderně a cizorodě působí rovněž Thovtova osobnost. Jeho zjev je popisován jako zářivý a leckterý dochovaný pramen ho líčí zcela jasně: jeho „obličej“ byl nabitý „zářivými silami“. To umožňuje pochopit, proč byl Thovt obdařen přívlastkem „zářivý“. Snadno pochopitelné je také jeho uctívání v podobě ibise, neboť peří tohoto brodivého ptáka umožňuje stejně jako peří boha-sokola Hora „vzlétnout do nebe“ a je považováno odnepaměti za „symbol světla“. Připomeňme si: Thovt kdysi vystoupil z „lesklého kamene“ nebo „tajemného vejce“. V jedné báji je označen za „syna kamene, který vyšel z vejčitých skořápek“. Mělo vejce opisovat nebeský vůz, zatímco skutečný humanoidní vzhled boha je třeba spatřovat spíš v podobě bílého paviána? V magickém papyru č. 500 čteme: „Zdráv buď, paviáne zvící sedmi loktů, jehož oko je ze zlata a ret pak z ohně a jehož všechna slova jsou z žáru.“ Zjev Thovta coby „obrovského paviána“ potvrzuje nápis na pomní
... Číst dále »
